V kostele hraji ráda, říká Henychová

L i b e r e c – Mladá folková šansoniérka Eva Henychová se dnes večer představí libereckým fanouškům. Na její koncert mohou lidé přijít v šest hodin večer do Červeného kostela na Puchmajerově ulici. Teprve šestadvacetiletá zpěvačka a kytaristka jim představí především skladby ze svého nového alba, nazvaného Za stěnou papíru. „V kostele vystupuju často a ráda. Myslím si, že jemná a nekomerční muzika, kterou dělám, se tam dobře hodí,“ říká Eva Henychová. „Navíc bývá v kostelích výborná akustika. Liberecký koncert umístil do Červeného kostela jeden z mých posluchačů.“

Nebývá obvyklé, že koncerty domlouvají hudební fanoušci. Pro vás to dělají často?

Spoustu mých vystoupení zařizují lidé, kteří mne už slyšeli. Nejsem ostatně taková hvězda, aby k propagaci mého vystoupení stačilo, že kulturní pracovník vylepí někde plakát. To by, myslím, mnoho lidí nepřišlo. Jsem ráda, že fanoušci mi domlouvají koncerty, protože to dělají osobně. Vědí, na co lidi zvou.

Nyní jste na turné. Zpívala jste před několika dny už na Českolipsku, u Jilemnice a včera ve Frýdlantu v Čechách. Jak jste s koncerty v Libereckém kraji spokojená?

Podle mého názoru dopadly koncerty nádherně. Už jsem tady na severu hrála v minulosti několikrát, mám tu své posluchače, kteří mě znají a chodí na mne. Nepotřebuji ke spokojenosti plný stadion diváků, stačí mi, když přijde osmdesát nebo sto lidí. A to přišlo.

Jak byste sama charakterizovala svou tvorbu?

Většina posluchačů tvrdí, že se má muzika nedá nikam zařadit. Má blízko k folku a nejspíš i k alternativní hudbě. Já sama tomu, co dělám, říkám folkový šanson. Písničky jsou hodně postavené na textu. Muzika přitom není moc jednoduchá, nedá se zpívat u táboráku. I proto dávám přednost svým sólovým koncertům před folkovými festivaly, ale to ostatně každý muzikant.

V šestnácti letech jste vyhrála Portu. Odkdy skládáte vlastní písničky?

Písničky skládám od dvanácti let, ale teprve před rokem jsem dokončila studium konzervatoře v Praze. Abych mohla hrát dobře své skladby, abych ovládala techniku, šla jsem studovat.

Jak dlouho vám trvá, než napíšete písničku?

Není to pokaždé stejné. Ale většinou pokud nenapíšu novou písničku do týdne, tak už ji nenapíšu vůbec. Takže by se dalo říci, že tvořím rychle.

Jste ještě hodně mladá. Nelákají vás ještě jiné hudební žánry, než folk?

Není to jisté, jestli u folku zůstanu i v budoucnu. Zatím se hudbou živím a byla bych ráda, kdyby mi to vydrželo i v budoucnu. Možná někdy zkusím něco jiného, nevím. Ale jsem si jistá, že chci dělat dobrou muziku, muziku, která vychází ze mě.