Rozhovor s Evou Henychovou

26.11.2000 bude v sále Obecního úřadu ve Studenci koncertovat zřejmě jediná pravidelně vystupující sólová písničkářka současné české folkové scény Eva. Henychová. Je zároveň sk1adatelkou, textařkou i interpretkou svých písní. Poprvé na sebe výrazně upozornila v roce 1991, kdy jako šestnáctiletá vyhrála Portu v kategorii písničkář. Vystudovala kytaru a zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka a až do současné doby pravidelně vystupuje na folkových přehlídkách a koncertech po Čechách, Moravě i Slovensku. Ročně absolvuje asi l50 vystoupení a jejich záznamy již několikrát odvysílaly Česká i Slovenská televize. Roku 1996 vydala vlastním nákladem kazetu nazvanou „Svítání“, začátkem února tohoto roku křtila své druhé album „Za stěnou z papíru“. O své tvorbě říká: „Nepíšu rychle, každá píseň musí mít svůj smysl, dlouho ji nosím v hlavě a nažívám.Nemám televizi‚ neposlouchám rádio ani žádnou hudbu. Snažím se zachovat si uvnitř sebe ticho a poslouchám ticho, aby ta hudba, kterou hraju., vycházela skutečně ze mě.“

Požádala jsem ji o krátký rozhovor a ona souhlasila. Výsledek posuďte sami.

Co pro Vás znamená hudba jako celek, a jak ji vnímáte?

Hudba je pro mě jazykem duchovních světů. Z toho plyne možnost být zprostředkovatelem všech možných názorů a směrů, často tak nějak podprahově. Pro mě z toho vyplývá nic víc a nic míň než zodpovědnost.

Jaký má podle Vás hudba význam v životě člověka a světa?

Jsem přesvědčena, že nejenom hudba, ale umění obecně, má schopnost, a snad je to i jejím cílem, rozeznívat v každém lidském individuu všechny ty skryté a třeba nikdy nevyslovené představy, touhy, bolesti, které tímto rozezníváním ožívají, dostávají jasnější kontury a člověk se může pročistit nebo dostane odpověď na nějakou otázku …‚ a to ho vede dál.

Jak jste se dostala ke kytaře a folku?

Od 1. třídy hraju na kytaru (LŠU), zpívám od „miminka“. Nikdy jsem neměla v úmyslu začít dělat folk, prostě jsem si začala jednoho dne psát písničky, ve kterých se odrážely mé problémy, radosti … První písně jsem jsem začala skládat okolo 12. roku.

Svoje texty i hudbu k písním si skládáte sama. To už je dnes poměrně vzácný jev. Co Vás při skládání nejvíc inspiruje?

Inspiruje mě spousta věcí, ale především těch skrytých.

Jestli se to dá alespoň trošku shrnout, mohla byste přiblížit, o čem zpíváte?

Já tomu říkám „O LÁSCE“., ale láska má spoustu různých barev, přestože je jenom jedna.

Ročně absolvujete udivující množství koncertů. Máte vypozorováno, jací lidé na ně převážně chodí?

Jsou to lidé všech možných věkových kategorií, od miminek až po důchodce, a jsem za to moc ráda. Možná je to dobré znamení.

Co je pro Vás v kontaktu s publikem nejdůležitější?

Navázání osobního vztahu, pocit důvěry (oboustranný), chci, abychom si „povídali“, aby to nebyla má exhibice.

Trpíte ještě někdy trémou?

Samozřejmě, protože pokud o něco jde, cosi se vždycky uvnitř děje a vzhledem k tomu, že jde vždycky o hodně … Je ale pochopitelné, že je má tréma jiná než před 10-l5ti lety. Rekněme, že ji mám pod kontrolou.

Přejděme od hudby trošku dál, i když ono to celé bude jistě úzce souviset. Je o Vás známo, že jste hluboce věřící člověk. Jaká byla Vaše cesta k Bohu a co Vás na. našem Pánu nejvíc fascinuje?

Nevím, jestli jsem véřící hluboce a co to je. Boha jsem poznala po dlouhém hledání jako zosobnění všech mých představ o dobru, lásce, smyslu Života. Ríkám o Něm, že je pro mě tím nejbližším ze všech nejbližších.

Co je podle Vás v životě nejdůležitější?

Myslím, že neustálá touha hledat „něco víc“. Víra v to, že někde existuje místo, stav… ‚ ve kterém platí a žijí všechny ty ideály a sny malých dětí.

Jakých lidí si nejvíc vážíte?

Těch, kteří neustále upřímně hledají řekněme „nejvyšší dobro“.

A otázka na závěr. Opět k oblasti umění Vám nejbližší. Jaké je podle Vás poselství, které Vaše hudba přináší lidem?

Vše to souvisí s těmi předcházejícími odpověďmi. Chci pomoci lidem probudit v nich sny malých dětí o velkých ideálech, o světě plném spravedlnosti a lásky a povzbudit je na cestě hledání tohoto světa. O nic konkrétnějšího mi nejde, protože si vážím lidské individuality a její možnosti pojmenovat PRAVDU právě těmi svými slovy.

Děkuji za rozhovor.