Písničkářka vyrazila do východních Čech

Hradec Králové – Česká folková scéna se kapelami a písničkáři jen hemží, ale aby člověk našel dívku s kytarou, která sama na pódiu vyzpívá své strasti a radosti musel by si vzít lupu s hodně tlustým sklem. Underground má Dášu Vokatou, alternativa Dagmar Andrtovou – Voňkovou a folk předloňský objev Evu Henychovou.

Právě čtařiadvacetiletá rodačka ze Zlína zavítá v rámci svého turné na sedm dní do východních Čech. Sedm recitálů dneš otevře koncert v Hradci Králové, zítra ji uslyší pardubický zámek, na své. si přijdou i posluchači v Žamberku, Rychnově nad Kněžnou, v Bystrém a v České Třebové. V pondělí 29. listopadu se Henychová s východem Čech rozloučí v jaroměřském Milíčově domě a zamíří na sever.

Henychová se poprvé dotkla umění v jedenácti letech, kdy si zahrála v televizním seriálu „My, holky z městečka“. Kariéra herečky ji však nechala chladnou, stále více se věnovala kytaře a poezii. V roce 1991 jako šestnáctiletá vyhrála Portu v písničkářské kategorii.

Po maturitě začala studovat kytaru a zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Pět let po

svém prvním vítězství na Portě vyhrála Zahrádku písničkářů na folkovém megasvátku Zahrada.

Nenápadná šansoniérka putovala z festivalu na festival, přibývalo samostatných vystoupení. a všimli si jí i starší kolegové. Wabi Daněk, Žalman či Jaromír Nohavica si ji vzali pod ochranná křídla.a dali jí prostor na svých koncertech. Nyní už písničkářka stojí na vlastních nohou a sama vytrvale brázdí české a moravské sály s komorním recitálem. V roce1996 si vlastním nákladem vydala kazetu Svítání a v lednu chystá další, loni se v anketě časopisuFolk&Country umístila na 8.místě v kategorii zpěvačka roku. „Kapel je moc, ale písničkářek málo,“ hájí své sólové recitály. Východočeští posluchači uvidí zralou muzikantku a autorku, která přistupuje k životu i k řemeslu s pokorou. Henychová svou duševní i životní vyrovnanost našla v křesťanství, což také nenápadně probleskuje z jejích písní. „Chtěla bych, aby lidé odcházející z mého koncertu měli pocit, že se v nich něco pohnulo, aby zatoužili hledat nějaké vyšší a trvalejší hodnoty. Aby je mé písně hřály u srdce, aby měli hezký, povznášející pocit. Někdo v tom slyší třeba ještě něco víc, ale to už je na posluchačích,“ řekla Henychová.

Ač byla pokřtěna už v devatenácti letech, jakékoliv plamenné kazatelství je jí cizí. „Nechci mít

plnou pusu morálních kázání, a třeba neumět pořádně zpívat.Žádné konkrétní mety si před sebe nestavím, ale musím na sobě pracovat a být dobrý člověk. To je pěkná dřina. Pokud chce člověk stát na straně některých křestanských hodnot, které jsou i obecně platné, bude vždycky trochu sám a na okraji,“ posteskla si Henychová, o jejímž talentu a bezprostřednosti se pochvalně zmiňuje nejen „domácí“ časopis FoIk&Country, ale i Rock&Pop, který obvykle nad portovními folkaři ohrnuje nos.

Královéhradecký recitál ve Sluneční čajovně na Velkém náměstí začíná dnes v 18 hodin.

PETR MAREČEK