Eva Henychová ví, o čem zpívá

Nejen vysokou hudebnost, ale kvalitní textařské „řemeslo“ prokazuje album Za stěnou z papíru, jež je kompletně autorským projektem písničkářky Evy Henychové Její druhá deska má vůbec celou řadu pozoruhodných momentů, které se spojily v neuvěřitelně příjemný a kompaktní celek.

Zpívající rusovláska, která sází jen na doprovod šesti strun, vstoupila do povědomí publika před několika málo lety (připomeňme si že Portu vyhrála jako šestnáctiletá), ale to‚ co předvádí na zmiňovaném CD, ji řadí k nejzajímavějším a nejoriginálnějším osobnostem folkové scény.

Eva Henychová je zkrátka osobnost‚ jejíž jasnozřivý talent se promítá hned do několika oblastí. Své křehké a jako by lehce naskicované (a přitom nápady „nadupané“) písničky si nejen skládá, ale také textuje – a ještě se doprovází sama na kytarú. Přesto si s nimi vyhraje i jako zpěvačka, ne-li šansoniérka, Její výrazje proměnlivýa zcela adekvátní náladě té či oné písně. Některým ponechává jejich přirozenou krásu, jiným zase přidá na dramatičnosti, jindy je bezprostředně uvolněná až rozpustilá, zato však nikdy nezní divadelně falešně či afektovaně. Navíc je slyšet, že věci, o kterých Eva Henychová zpívá, důvěrně zná a má je s přehledem zmapovány. Ví tedy, o čem a proč zpívá. Její poetika obyčejného všedního dne ale nemá prázdných slov a frází. Spíš mi celá její tvorba připomímá studánku čisté pramenité vody voděnky, tolik osvěžujíci a potřebné.