Eva Henychová: Koncerty jsou symbiózou muziky a divadla

UH. HRADIŠTĚ (zuh) – V neděli 5. listopadu vystoupí v sále Orlovny (bývalý Lidový dům) sólová písničkářka (tzn. skladatelka, textařka i interpretka) Eva Henychová. Na začátku února pokřtila Eva Henychová své druhé album s názvem Za stěnou z papíru. V rámci tříměsíčního turné, které následovalo, koncertovala mimo jiné i v Bosně a Chorvatsku. Eva nás minulý týden navštívila v redakci, kde poskytla krátký rozhovor. Nechť poslouží jako pozvánka na koncert, který začíná v 16.30.

Kdy a kde jste poprvé stanula na pódiu s kytarou?

Jako písničkářka s kytarou roku 1991. Bylo mi tehdy šestnáct let a zúčastnila jsem se zlínského kola Porty, které jsem vyhrála. Odtud jsem jela do Brna a zase jako vítěz postoupila do celostátního finále v Plzni.

Vyhrála jste?

Ano. Byl to jeden z mých prvních velkých úspěchů, ale de facto nic neznamenal.

V kolika letech jste napsala první písničku?

První věci začaly vznikat kolem jedenáctého dvanáctého roku mého života.

O čem byly?

O čem jiném než o lásce, smrti atd.

Vzpomenete si na váš nejhezčí koncert?

Hezký koncert je vždycky takový, na který přijde hodně lidí a který se povede. Mám dále radost pokaždé, když jsou v pořádku zákulisní věci. Mám na mysli třeba příjemné pořadatele atd. Hezké byly jarní koncerty, jež probíhaly v době, kdy světlo světa spatřila moje druhá deska.

Jak definujete žánr, který hrajete?

Svým písničkám říkám folkové šansony. Aby to byl klasický šanson, musela bych mít za sebou jiné nástrojové obsazení.

Kterého kolegy (kolegyně, kapely, …) z branže si nejvíce ceníte?

Když jsem byla malá, obdivovala jsem Wabiho Daňka. Byl jako já ze Zlína a jeho písně mě velmi oslovovaly. Vždycky jsem toužila ho poznat. Nakonec se mi to povedlo natolik, že mi na začátku roku pokřtil v Malostranské besedě desku. Dále si cením Pavla Žalmana Lohonky, především jako člověka, který mi vždy ve všem pomohl a dodnes pomáhá.

Láká vás vyzkoušet si jiné hudební žánry?

Sama s kytarou jsem proto, že je to praktické. Mít za sebou kapelu by už bylo třeba i finančně náročnější. Touhu začít dělat úplně jinou muziku však mám. Dokonce je už domluvená šňůra s rockovou kapelou na podzim příštího roku. V rámci tohoto turné zazní na koncertech mimo jiné i některé mé věci v rockovém aranžmá. Speciálně postavenou kapelu tvoří moji spolužáci z konzervatoře a jejich kamarádi.

Známe vás z televizního seriálu My holky z městečka. Nebyla doba, kdy jste chtěla být spíše herečkou?

Samozřejmě, že mě to lákalo! Vždycky jsem řešila, zda bych raději dělala muziku nebo divadlo. Ale kupodivu jsem další hereckou příležitost nikdy nedostala a ani se mi nepoštěstilo úspěšně složit přijímací zkoušky na DAMU. Všechny moje cesty tedy nakonec stejně směřovaly jen a jen k hudbě.

Ale vemte to jinak… Mé koncerty jsou přece symbiózou muziky a divadla, vždyť je tam zastoupeno i mluvené slovo!

Dneska jste už profesionálkou?

Ano, kromě hudby nedělám nic jiného. Musím se však přiznat, že čistě z vlastního zájmu studuji dálkově druhým rokem na olomoucké Teologické fakultě.

Po nějaké době strávené v Praze jste se vrátila zpět na Moravu? Proč?

Nevím přesně, co mě tak táhlo nazpět. Určitě v tom hrálo důležitou roli to, že jsem v Praze nikdy neměla vlastní bydlení.

Vypadáte jako introvertní člověk. Neunavuje vás někdy přílišný zájem médií?

On zase tak přílišný není. Že bych byla jako Michael Jacskon, to tedy ne. Vše je daleko menší, komornější.

Chystáte nějakou další desku, projekt atd.?

Již jsem se zmínila o plánované šňůře s kapelou. Průběžně pracuji na nových písních, ale vzhledem k tomu že letos mi vyšlo nové album, není nutné, aby v dohledné době době vyšlo další.

Co byste vzkázala čtenářům našeho týdeníku?

Aby přišli na můj koncert, že se na ně moc a moc těším!