Hranice žánru jsou pro hudební kritiky, hudba je buď dobrá, nebo špatná

UHERSKÉ HRADIŠTĚ – Šansoniérka a písničkářka Eva Henychová vystoupí v něděli 5. listopadu od 16.30 hodin v Orlovně na Mariánském náměstí. Něžně a romanticky působící kytaristka a zpěvačka se během poslední doby dostala především do povědomí posluchačů folku, televizním divákům se však nedávno připomněla v seriálu My holky z městečka, kde ztvárnila jednu z hlavních dětských rolí.

V seriálu jste jako Jarka taky často hrála na kytaru a zpívala. Byla vaše cesta k sólové dráze tak přímočará?

Samozřejmě ne, všechno to bylo složitější. Tenkrát nikdo nevěděl, co ze mě bude. Na základě toho seriálu jsme samozřejmě všechny tři chtěly být herečky, ale žádná z nás se herečkou nestala. Hudba u mě vždycky hrála hodně významnou roli, nebylo to něco, co by šlo časem stranou. Proto jsem se také po gymnáziu přihlásila na Ježkovu konzervatoř, kde jsem studovala kytaru a zpěv. Hrála jsem, tvořila písně a nějak to narůstalo až jsem se dostala do stádia, kdy o mně folkové publikum začalo vědět. Nakonec jsem objevila manažera, bez kterého bych se na sólovou dráhu vůbec nemohla dát.

Jak se od sebe liší vaše dvě desky?

Na prvním albu Svítání jsou písně, které jsem skládala od svých šestnácti do jedenadvaceti let. Myslím si, že druhé album Za stěnou z papíru je zralejší, na svět se v něm dívám pohledem vyspělejší ženy. Některé písně z prvního CD mi dnes připadají trochu dětinské, ale to neznamená, že se jim vysmívám. Všechno má svůj přirozený vývoj.

K tomu abyste napsala dobrý text potřebujete zažít nějaký průšvih nebo naopak musíte být v pohodě?

Spíš potřebuju ten průšvih, i když zřejmě funguje obojí. Průšvih je jakýmsi motorem k tomu, že člověk text napíše a když je pak v pohodě a má dostatek času a prožitků, může si to všechno v hlavě uspořádat. Ve svém repertoáru mám i písně, které jsem skládala s velkou rozvahou.

Souhlasíte s názorem, že ve folku je vždycky text nadřazený hudbě?

Jak v kterém folku. Osobně jsem zastáncem toho, že hudba i text mají být vyvážené a také se o to snažím.Text je hodně důležitý, to je pravda, ale folk je strašně široký pojem a je těžké to takovým způsobem zjednodušovat.

Co vlastně posloucháte za muziku?

Nespecializuji se na žádné žánry a když se nad touto otázkou zamyslím, nejpravdivější odpověď by asi byla, že neposlouchám nic. Mám ráda hudbu s českými texty, nejvíc mě oslovuje kvalitní folk. Ale hudbu rozděluju spíš pocitově na dobrou a špatnou. Hranice žánrů pro mě nehrají roli.

Dovedete si představit, že byste hrála s kapelou?

Přiznám se, že něco takového připravuju. Nechci o tom ale moc mluvit, je to zatím v plenkách, ale pro mé posluchače to bude určitě velké překvapení. Některé moje písně jsou napsané tak, že si za nimi představuju kapelu, ale ne folkovou. Dala jsem dohromady kapelu v obsazení sólová kytara, basa a bicí a něco společně plánujeme na podzim příštího roku.

Teď mě napadl titulek: Stane se s Evy Henychové drsná rockerka?

No, to je právě o tom, že rock vůbec nemusí být drsný. Hranice žánru sice existují a jsou důležité hlavně pro hudební kritiky, ale já rozděluju hudbu na dobrou a špatnou a píseň je z mého pohledu buď povedená nebo nepovedená. Záleží jenom na tom, do jakého hávu ji muzikanti odějí.