Eva Henychová - Ukázat ohlas

Dlouho očekávané druhé album oblíbené písničkářky je vynikající

Datum: 2000-04-11 00:00:00
Zdroj článku: web radia Proglas11. 4. 2000
Autor: Milan Tesař

Dlouho očekávané druhé album a první CD oblíbené písničkářky je vynikající: křehké melodie, zpěv introvertní i expresivní, pseudolidová epika i niterná lyrika. S písničkou Židle se setkáte asi za měsíc i v hitparádě Kolem se toč.

Eva Henychová: Za stěnou z papíru

Vydáno vlastním nákladem

Rok vydání: 2000

Celkové hodnocení: dobré

Žánr: folk


Vůbec netrvám na tom, že pěkné jsou jen klidné písničky. Když mám náladu, poslouchám hardrock, i Metallicu snesu. A přesto žasnu, co ta Eva sama (jen s kytarou) dokáže!


Ve skutečnosti Eva Henychová na zpívání zdaleka není sama. Z každé její písničky je cítit, jak potřebuje lidi kolem sebe: aby měla o kom zpívat a aby měla pro koho zpívat. A vedle lidí (mezi nimiž je pro ni na prvním místě bezpochyby manžel Václav) je tu ještě někdo, pro koho a o kom Eva zpívá: Bůh. Ukázalo to už na své první kazetě Svítání, kterou si taktéž vlastním nákladem vydala v roce 1996.


Na novém albu drží někdejší vítězka Porty svůj standard. Neregistroval jsem nějaký velký kvalitativní skok oproti prvotině, ale to bylo možná proto, že jsem asi polovinu písniček z nového CD znal už z dřívější demoverze. Pokud jsem ale napsal, že nedošlo k velkému skoku, neznamená to, že Eva Henychová stagnuje. Aspoň o kousek svou – už tak dost vysoko položenou – laťku opět zvedla.


Co na albu Za stěnou z papíru najdete? Písničky zádumčivé i rozverné. Expresivní i introvertní. Intimní i epické. Eva se pokouší o pseudolidovou baladu (Šlo děvčátko), hraje si na lidového vypravěče (Pohádka). Nejopravdověji ale zní tehdy, když naléhá – ať už jde o výzvu (Pojď si ke mně odpočinout) nebo o obavy (Neodcházej). Zvlášť se mi líbí píseň Vánoční. Nejen opravdovostí v hlase a pískáním mi připomíná některé velmi silné skladby Karla Kryla. Pravda, Kryl byl mistrem rýmů a Henychová právě v této písni sahá spíše k asonancím (olova/miloval, samota/na botách), ale mně jde v tomto srovnání spíše o nálady než o formu. A nabídnu ještě jednu paralelu s Krylem. Ve stejné písni Eva Henychová zpívá o trojím zvonění na dveře, podobně jako Kryl v písni s velmi podobnou náladou zpívá o trojím Petrově zapření. A podobenství o chlebech a rybách? Málokdy slýchám tak novým způsobem zpracovaný příběh, který znají na celém světě miliony a miliony lidí.


V jiných písničkách používá Eva Henychová půvabné textové fórky: „Jestli hned nepřijdeš, tak ještě dneska přijdu o rozum.“ Příjemně mi znějí také nenásilné aliterace jako: „Je mi tu Zima a na tu si nikdy neZvyknu/roZeZnávám ve tmě siluetu…“ (píseň Čekám). Co se týče celkového pocitu, považuji za klenot píseň Strach. Kdyby se mě někdo při poslechu té skladbičky ptal, jestli bych uměl pojmenovat ztělesněnou úzkost, bez váhání bych řekl: Eva Henychová.


Vadí mi vůbec něco na tomto albu? Ale ano, nic přece není dokonalé. Pořád se nemůžu vnitřně vyrovnat s Erotickou. Tato píseň mi prostě k Evě Henychové nesedne. Ne že bych si ji nedokázal představit jako interpretku erotického hitu, ale když zpívá o nízkých pudech, nejsem schopný vycítit, nakolik to myslí vážně a nakolik je to recese. Navíc mi právě v této písničce chybí aspoň kousek ženské něhy (kterou kupodivu muž Kryl i do velmi erotických písní promítal). A ještě jednou si dovolím srovnáním s Karlem Krylem. Ten psal jednak vážné skladby, při kterých mrazí, když je posloucháte třeb po osmdesáté deváté. A psal také fórky, které si člověk jednou poslechne a stačí mu to. Eva Henychová má také písně, které vydržíte poslouchat x-krát dokola. A má jiné, které vás za chvíli přestanou bavit. Smůla je však v tom, že do té druhé kategorie u ní nepatří jen fórky, ale i některé vážné skladby (pro mě třeba Židle, kterou sice považuji za hit, ale která se také snadno oposlouchá).


Eva Henychová, kdysi televizní „holka z městečka“ (na kterou jsme se i my kluci rádi dívali), později mladá tvář na Portě a hledající slečna, dnes vdaná paní a profesionální kytaristka, na svém druhém albu (a prvním CD) dokázala, že má čím oslovit. Budu jí přát, aby oslovovala stále víc posluchačů, což je přání kvantitativní. A přání kvalitativní? Aby především stále intenzivněji oslovovala ty dva, kterým zpívá především: svého muže Václava (u kterého si ostatně můžete Evino CD objednat: jansta@mbox.vol.cz) a Boha.