Vyjít ze svých stěn

(Eva Henychová – Za stěnou z papíru. Vlastní náklad, tt.: 46:16)

Tím, že Eva Henychová získala svou Portu v šestnácti letech, připadá nám, že má ve svých pětadvaceti za sebou už dlouhou kariéru. Ve skutečnosti je stále mezi písničkáři, kteří pravidelně vystupují, věkově bejamínkem (a v kategorii folkových písničkářek prakticky bílou vranou). První kazetu si vydala vlastním nákladem a prodala jí víc než leckteré skupiny z první folkové ligy pod záštitou velkých vydavatelství. Druhý opus tedy nabízí znovu jako vlastní náklad, tentokrát ale i v CD versi. Znovu jde o stylově čistou nahrávku písničkářky – sama je autorkou všech textů i melodií, sama zpívá a hraje na kytaru bez dopomoci žádného hosta.

Šestnáct písniček jí po stránce výrazové různosti představuje v opravdu široké škále poloh a nálad. Od pseudolidovky jak ze Sušila (Šlo děvčátko), přes polohy šansoniérky či něčeho jako bílý gospel (Židle, Vánoční) až po úlety typu Asi jsem se zbláznila a Dekomprese. Pořadí je vybráno s rozmyslem tak, že deska rozhodně nenudí a na konci jste hluboce vtaženi do její intimity. Abych se přiznal nejpříjemnějším překvapením u zpěvačky, kterou už jsem slyšel mnohokrát, byla pro mne tentokrát práce lidí ve studiu (Jiří Mašek, Jan Brož). Eva zpívá a hraje na kytaru naprosto čistě a ve vrcholné formě a přitom to má pro ni tak důležitou atmosféru vřelosti a nasazení. Po zvukové stránce druhý pokus ten první předčil o parník a je vidět, že absolvování Ježkárny mělo pro Evu Henychovou smysl.

Potěšitelné je, že ač vlastní náklad, booklet obsahuje všechny texty a působí i výtvarně (Zuzana Mašková) profesionálním dojmem (snad jen příště by si měli pohlídat počítač, aby místo ť netisknul ž).

Pokud si mohu dovolit vykrást sám sebe, při brněnském křtu této desky jsem kromě jiného pravil, že Evu vidím jako anděla (to slovo znamená posel) s dvoustranným transparentem. Na jedné straně je Gloria in excelsis Deo, na druhé pak Milujte se a množte se. Myslím, že tím lze nejlépe charakterizovat její tématiku a písničkářské poselství. Písně se zřetelným křesťanským akcentem možná odpudí bojovné ateisty, ale doufám, že na rozdíl od mnoha jiných pokusů o křesťanské poselství, jen je. Evino vidění Ježíše je totiž osobní, nebojí se s ním v písních diskutovat, mluvit s ním a o něm jako o príma kámošovi, vidí ho prostě v jeho lidských konturách a věřím, že takovéto křesťanství nevzbuzuje v jinověrcích odpor.

Co se týče písní ostatních, jsou založeny na víře v lásku, dobro, rozdávání se, sdílení – tedy vyjití ze svých stěn, ale i na přiznání vlastních slabostí, pochyb a úzkostí. Jsou sladké, nikoliv přeslazené. Nejsilnější je ale její poselství tam, kde na první poslech vlastně nevíte, je-li z tohoto světa či nadoblačných výšin (Holubice, Pojď si ke mně odpočinout).

Jsem tedy s deskou spokojen a jsem zvědav, kam se vydá zpěvačka za pár let na dalším nosiči. Bude pokračováním tohoto, kde Eva zúročí svůj venkovský pobyt a další studia, nebo se tentokrát obklopí muzikanty? Radit bych jí nechtěl, ale jednak má dost času, jednak dost rozumu a jednak manžela a manažéra v jedné osobě, se kterým to určitě vymyslí zase dobře.