Jsem křehký nezmar

http://www.benesovsko.info/clanky/pisnickarka-eva-henychova-jsem-krehky-nezmar

Dvacet let už brázdí republiku s kytarou a vlastními skladbami písničkářka Eva Henychová. Příští čtvrtek vystoupí ve Vlašimi. Přinášíme rozhovor.

Na první pohled křehká žena, ale pod jemnou slupkou se ukrývá tvrdé jádro sympatické dračice.

Své posluchače oslovuje především hloubkou textů, upřímnou výpovědí, brilantním zvládnutím nástroje i jistým a příjemným hlasem. Nejraději vystupuje v čajovnách, kavárnách klubech, farnostech, ale troufne si i koncertovat ve věznici.

* Jste opravdu taková, jak působíte, křehká květinka, nebo je někde ve vás ukryt malinkatý ďábel?

Jedno bez druhého asi nemůže být. Doma nekřičím, ale jak se pohybuji po světě, musím třeba být i nepříjemná nebo ostrá, což by o mně člověk asi na první pohled neřekl. Mám v sobě něco tak zvláště nezdolatelného, až se někdy divím, jak zůstávám chladná vůči problémům nebo neštěstím, která mě potkávají. Jsem prostě takový nezmar a nebaví mě propadat do smutků a depresí. Mám svou víru, která mi pomáhá uvědomit si, že všechny ty naše radosti a smutky jsou jen emoce a pravda se ukrývá někde za tím vším.

* Píšete písničky kdekoliv nebo potřebujete klid a teplo domova?

Pouze několik písniček jsem napsala za běhu, když jsem byla tak plná něčeho, že jsem byla schopná napsat písničku i v autě. Ale to je výjimečný případ. Většinou k tomu potřebuji klid, samotu, nejlépe noc a dlouhý, dlouhý čas.

* Občas hráváte i ve věznicích. Jsou vězni dobré publikum?

Čas od času dělám takové koncerty, je to možná i tím, že jsem na tato místa víc zvána. Ono to jde ruku v ruce s tím, o čem zpívám. Přitahuji určité posluchače. Vězni mě berou moc dobře. Ono to mnohdy vypadá, že jsou to drsní chlapi, ale to jsou takové hry, které člověk z nějakého důvodu hraje.
Je to jejich způsob, jak v tom světě obstát. Při mých vystoupeních je tam nádherné ticho a ti, kteří chtějí přijít, mají na to vydržet hodinu potichu. Jsou to nádherné koncerty a vězni jsou úplně úžasní. Člověk by to nepředpokládal, ale občas se u chlapa, co chodí ve věznici posilovat, zaleskne i slzička. I to už jsem zažila a jsou to nádherné okamžiky.

* Čím jsou pro vás Vánoce a Štědrý večer?

Pro mě jsou to duchovní svátky a mrzí mě, že se to v dnešní době tak záhadně překroutilo, že jsou to svátky jídla, peněz a něčeho podivného. Vánoce mě provokují k tomu, abych vyhledala klid a poohlédla se po věcech, které nás přesahují.
Jídlo, kapr, cukroví je pro mě druhotná a naprosto nedůležitá věc. V tom jsem asi trochu rebel. Ti, co mě mají rádi, mě berou takovou, jaká jsem. Já nepeču cukroví, smažený kapr mi nechutná, bramborový salát nemám ráda. Na Vánoce si chci dát něco, co mi chutná, třeba pečené kuře s bramborovou kaší.
Vyrostla jsem v rodině, kde se tradice nebraly zase tak vážně. Dalším rozměrem Vánoc je pro mě setkávání. Jezdím navštívit rodinu na jižní Moravě, přivezu jí nějaký ten dáreček a připomenu se, že tady jsem, že je mám ráda a že je všechno v pořádku.

* Když pocházíte z jižní Moravy, dáváte raději přednost vínu nebo slivovici?

Dávám přednost vínu, slivovici nemám vůbec ráda. Ale víno si dám jenom třeba jednou za měsíc dvě deci.