Eva Henychová představila v Břeclavi své druhé album

V rámci turné po jižní Moravě představila Eva Henychová v čajovně Emm klubu v Břeclavi své druhé album s názvem „Za stěnou papíru“.

BŘECLAV (kab) – Písničky, které si píše Eva sama, poodhalují její vnitřní život a vztah k současnému světu. Během recitálu s diváky komunikuje a snaží se jim přiblížit okolnosti vniku každé z písní. Přirozený a upřímný projev, kterým se Eva vyznává, podtrhuje melodický a příjemný hlas.

. Říkala jsi, že se vyžíváš v depresích, pomáhají ti v tvorbě. Když tě deprese dostanou léčíš si je svými starými písněmi nebo prostě napíšeš novou?

Bylo to trošku nadsazené, když jsem řekla, že se vyžívám v depresích. Byla to spíš taková sranda. Jako každý umělec čas od času prožívám duševní vzlety a pády. Je pravda, že pokud mám nějaký smutek, zůstávám v něm dokud se problémy nevyřeší. Samotná deprese však není pro mě důvodem napsat píseň. Svoje písničky si ale doma nehraji.

. Tvoje písničky jsou především o citech a pocitech. Kde se objeví ten impuls pro novou?

Musím něco hlubokého prožít, abych měla pocit, že stojí o tom psát.

. Hodně jsi během vyprávění připomínala svého muže. Co znamenal pro tvou písničkářskou tvorbu?

Můj muž je takový ten přísný korektor, je ten před kterým se „třesu“. Dá se říci, že je mým fanouškem i kritikem současně. Líbí se mu co dělám a podporuje mě. Motivuje mě k tomu, že jdu dopředu a nestagnuji.

. Na tvoje koncerty chodí lidé, aby si odnesli něco uvnitř. Co dává na oplátku publikum tobě?

Je to taková oboustranná výměna. Kdybych měla adresy všech lidí v sále odepsala bych jim jak mi s nimi bylo krásně. Pokud se vytvoří příjemná atmosféra, tak je to nezapomenutelné i pro mě.

. Závěrem – jaký je tvůj vzkaz pro naše čtenáře?

Aby se lidé uměli dívat kolem sebe, aby měli radost z malých, bezvýznamných věcí.