Dívám se kolem sebe a přemýšlím

http://zlinsky.denik.cz/kultura_region/henychova-divam-se-kolem-sebe-a-premyslim20080731.html

Do povědomí lidí se zapsala jednou z dětských rolí v seriálu My holky z městečka. Temperamentní, pihovatá, s krásnými měděnými vlasy. Za léta, co od natáčení seriálu uplynula, se moc nezměnila.
Jen hudebně vyzrála. Na svém kontě má přes tisícovku vystoupení a tři alba. Textařka, zpěvačka a kytaristka Eva Henychová, která nyní žije v Ostrově nad Ohří u Karlových Varů. Její příznivci ji budou moci spatřit již příští sobotu při charitativním koncertu v Lukovečku na Zlínsku.

* Jste zlínskou rodačkou. Vracíte se občas do svého rodiště?

Vracím a moc ráda, mám tam ještě babičku a tatínka, které ráda několikrát za rok navštívím.

* Jaká byla vaše cesta k hudbě?

Zpívala jsem od nejútlejšího dětství, na kytaru jsem začala chodit v první třídě do zlínské lidové školy umění. Pak jsem navštěvovala soubor Barvínek, kde jsme zpívali lidovky. Po maturitě na gymnáziu jsem měla zcela jasno. Začala studovat v Praze na konzervatoři Jaroslava Ježka obory kytara a zpěv.

* Mnozí si vás pamatují jako Jarku ze seriálu My holky z městečka. Nelákala vás spíše herecká dráha?

Záhy jsem pochopila, že to není má cesta, že mám potřebu se spíše vyjadřovat sama za sebe než někoho hrát. Psaní a interpretace vlastních písní mi to umožňuje.

* V seriálu jste ztvárnila společně s dalšími dvěma dívkami nerozlučnou trojku kamarádek. Přeneslo se to přátelství i do soukromého života?

Při natáčení jsme tu trojici opravdu tvořily i mimo kameru, protože jsme si byly věkem nejblíž. Po skončení jsme se ale jedna druhé ze života ztratily. Teď o sobě víme, vím, kde holky bydlí, ale nestýkáme se.

* Za ta léta jste se vůbec nezměnila. Jak to děláte?

Děkuju za lichotku. Asi je to nastavením mého nitra, nikdy jsem netoužila stát se dospělou rozumnou dámou (smích).

* Jste známá jako textařka, jejíž písně jdou do hloubky a dokáží zasáhnout. Kde čerpáte inspiraci?

Dívám se kolem sebe a přemýšlím o tom, co vidím…

* Vzpomenete si na svůj úplně první text, který jste složila?

Na první asi ne. Ty papírky, na které jsem texty psala, už nejspíš ani neexistují. První, které mám dochované, jsou z období mých čtrnácti let. Ale o čem byla moje prvotina, to vám vážně neřeknu.

* Můžete zavzpomínat na dobu, kdy jste pracovala na svém posledním albu?

Album jsem nahrávala ve svém rodišti ve Zlíně v nahrávacím studiu Ivoše Viktorína. Na několika skladbách se podíleli i kamarádi ze skupiny Oboroh, což byla pro mě úplně nová a příjemná zkušenost.

* Upřednostňujete koncerty v sálech a divadlech nebo máte raději festivaly pod širým nebem?

Mám ráda uzavřené prostory s dobrou akustikou, například kostely nebo zámky. Festivalům se spíš vyhýbám, protože se mi zdá, že se tam má hudba ztratí… Ale udělám výjimku a pojedu na Lukoveček (smích). Věřím, že to bude příjemné.

* Na čem pracujete teď?

Píšu nárazově nové písně, pokud mám dostatečně nažito a je o čem psát. Jezdím zpívat a hrát po celé republice, do věznic, někdy taky do zahraničí. Třeba minulý týden jsem se vrátila od českých krajanů z Polska. V září budu opět pokračovat v učení. Snažím se několika dětem z místní lidušky vštípit lásku ke kytaře a ke zpěvu. Je to pro mne velmi inspirující. A také zcela jiný druh práce než na jaký jsem byla doposud zvyklá.

* Zaujaly mě ty věznice. Jací jsou vězni publikum?

Jsou krásné publikum. Proto se za nimi ráda a často vracím. Jsou to takoví zvláštně poslouchaví lidi. Moje písně jsou většinou přemýšlivé a oni to skvěle vnímají. Já jsem se hraním ve věznicích jakoby v uvozovkách proslavila. Mám za sebou asi padesát koncertů v těchto zařízeních, které jsem uskutečnila během posledních deseti let.

* Která z těch věznic byla první?

Poprvé mě pozvali Na Bory. A koncert se vyvedl naprosto nad mé očekávání. Měl velký úspěch.