Eva Henychová - Ukázat ohlas

Eva Henychová našla v Ostrově pravý domov

Datum: 2011-01-20 20:01:10
Zdroj článku: Ostrovský měsíčník, Březen 2008
Autor: Irena Janečková

http://www.dk-ostrov.cz/om/08-03.pdf


Zpěvačku s křišťálově čistým hlasem, která své osobité skladby doprovází hrou na kytaru, znají hudební fanoušci v celé České republice i mnoha zemích Evropy. Když jsem se na ni ale ptala namátkou ostrovských obyvatel, dostávala jsem často jen neurčité odpovědi. Také proto jsem se rozhodla představit ji ostrovským čtenářům trochu blíže.



Eva Henychová zatím nahrála tři alba: Svítání (1996), Za stěnou z papíru (2000) a Všechno je jinak (2004). Písně na čtvrté album vznikají průběžně. Už jako desetiletá zaujala filmaře svým hereckým talentem, získala jednu z hlavních rolí (Jarka) v televizním seriálu Vlasty Janečkové My holky z městečka (dokončeno 1985). Po maturitě na zlínském gymnáziu vystudovala na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka současně zpěv i hru na kytaru jednoduše proto, že ji na oba obory přijali a bylo jí líto jeden z nich nevyužít. Nyní tyto obory vyučuje v ostrovské ZUŠ a také vede dětský pěvecký sbor.

* Nelitovala jste, že máte víc učení než ostatní?

To mě ani nenapadlo. Byla jsem nadšená a studium mě bavilo, líbilo se mi, že se na této škole vyučuje jinak než podle klasických osnov. Na kytaru mě učil Milan Tesař, kytarista a skladatel známý po celém světě. Mou učitelkou zpěvu byla Jarmila Chaloupková (dříve Svobodová), která pochází z Ostrovska.

* Jak jste se dostala do Ostrova?

Jako rodačka ze Zlína jsem v osmnácti letech odešla do Prahy, kde jsem žila osm let. Pak mě různé životní peripetie zavály zpět na Zlínsko, následně na Vysočinu a nakonec až do Ostrova, protože jsem potřebovala začít někde znovu, a pokud možno hodně daleko. V roce 2005 jsem se nechala zaměstnat na tři dny v týdnu v místní ZUŠ a současně získala byt v ostrovském klášteře a to vše rozhodlo, že zůstanu.

* Vzpomenete si ještě na filmování?

To byl také můj významný úsek života, žila jsem půl roku odděleně od spolužáků i rodiny. Stýkala jsem se jen s herci a filmovým štábem a dodnes mám v paměti, jak na nás byli hodní. Carmen Mayerová a Petr Kostka měli dceru zhruba v mém věku a mne mezi sebe přijali, jako bych patřila do rodiny. Filmovali s námi například Naďa Konvalinková, Květa Fialová, Petr Štěpánek, Václav Vydra a další a nejvíc mě ohromilo, jak i ti největší herci zůstávají skromní a nádherně lidsky normální. Později, když jsem se setkávala s projevy vlastní popularity, snažila jsem se chovat jako oni. Jako vzpomínku na toto filmování natočila se mnou Česká televize pořad Osudy hvězd, ale zatím nebyl odvysílán. V loňském roce mohli diváci České televize zhlédnout dokument Všechno je jinak o mé životní a umělecké cestě nebo záznam živého koncertu v Bratislavě na TV Noe.

* Kde všude vystupujete?

Vybírám si především kostely, kaple, zámky a hrady, také různé kluby a čajovny. Miluji prostory, které mají dobrou akustiku a kde není potřeba použít zvukovou aparaturu. Zpívám ale pravidelně i ve věznicích, je to pro mě velká zkušenost. Zpočátku jsem se bála, že mě tito posluchači nepřijmou, ale zmýlila jsem se: oni dokážou velmi dobře naslouchat.

* Co děláte ve volném čase?

Především se snažím nějaký volný čas skutečně mít. Dřív jsem vystupovala až dvacetkrát za měsíc, ale nyní počet koncertů výrazně omezuji a volný čas využívám k odpočinku i sportu. Společně s manželem Romanem jezdím na kole, plavu, chodím po horách, poznávám zdejší krajinu. Vychutnávám si volné dny a chvilky klidu.

* Nestýská se Vám po rodném Zlínsku?

Ze Zlínska jsem dobrovolně odešla a nelituji toho. Líbilo se mi v Praze, ale skutečný domov jsem našla teprve v Ostrově a jsem tu šťastná. Žiji v kouzelném místě, kterým je bývalý klášter, obklopená kulturními památkami, jež dýchají staletými zkušenostmi a jsou pro mě velkým zdrojem inspirace. Kromě své vlastní tvorby a koncertování mám v Ostrově další zaměstnání, které mě baví a naplňuje můj život dosud nepoznanou radostí z práce s dětmi. Potkávám v tomto městě dobré lidi a nacházím mezi nimi opravdové přátele. Cítím se zde být doma.