Líbí se mi staré domy s duší

* Jste rodačka ze Zlína, vracíte se sem mimo jiné nahrávat své písně. Jak jste se ocitla na opačném konci republiky?

Život někdy tropí hlouposti, i když tohle se mu povedlo. Chtěla jsem kdysi začít znovu a jinde.

* Kteří lidé pro vás byli na vaší muzikantské pouti nejdůležitější?

Je jich mnoho, ale úplně na začátku to byla maminka, která mě k hudbě přivedla. Pocházela z jižní Moravy, zpěvného kraje, nevedla mne nijak cílevědomě k hudbě, jen mi prostě často zpívala. A to rozhodně není málo. Pak to byli určitě profesoři z pražské konzervatoře Jarmila Chaloupková a Milan Tesař. Důležití pro mne byli i někteří mí kolegové muzikanti, například Wabi Daněk nebo Pavel Žalman Lohonka. Jejich hudba se mi jednak vždycky líbila a navíc mi pomohli v mých začátcích, když mne zvali na své koncerty jako hosta. Jsem ráda, že právě oni jsou zároveň moji přátelé.

* Pokud se podíváme na data vydání vašich alb, dalo by se očekávat, že vzhledem k jejich čtyřletému intervalu by se mohli vaši fanoušci dočkat příští rok nového. Bude to tak?

Myslím, že příští rok to ještě nebude, ale shromažďuji písně na nové album, takže až jich bude dost, určitě ho udělám. Myslím, že během dvou let by mohlo být na světě.

* Jak vznikají vaše písně?

Většinou se hudba i text rodí společně. Na začátku je zpravidla nějaké myšlenka, kterou bych ráda proměnila v písničku. A tato myšlenka proměněná v text s sebou současně přináší i svoji melodii. Myslím, že tento princip popisoval svého času Leoš Janáček, a mně to tedy funguje nějak podobně.

* Skládání písní nepochybně vyžaduje přijatelné podmínky. V jaké atmosféře pracujete nejraději?

Je to různé, ale kdybych to měla zobecnit, tak ideální je klidný večer nebo noc. Zásadní podmínkou je pro mne ovšem dostatek času. Vím, že řada hudebníků je zvyklá pracovat i pod tlakem časového stresu, ale já to mám jinak. Potřebuji vědět, že mám času spoustu…

* Vaše tvorba se do značné míry blíží žánru zhudebněné poezie. Pokoušela jste se někdy zhudebnit verše jiného autora?

To víte, že jsem o tom mnohokrát uvažovala. Když to někdo umí, je to krásné, mám na mysli třeba Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Je to ale zároveň nesmírně těžká disciplína, a přestože je mi blízká, ještě jsem se k tomu neodhodlala. Narážím totiž vždy na problém, že bych se potřebovala pod zhudebněný text stoprocentně podepsat, a to není tak lehké, jestliže autorem je někdo úplně jiný. Nedávno mne takhle třeba zaujaly Shakespearovy sonety. Moc se mi líbí, jenže tam pořád zůstává to stejné „ale“ …, spíš by mně mohly být inspirací k napsání svého textu, než bych na ten hotový překlad psala melodii.

* Pro své recitály si často vybíráte intimní prostory. Nechybí mezi nimi ale ani prostředí věznic, psychiatrických léčeben či hospiců. Čím vás tyto netradiční scény lákají?

Často jsem do těch míst zvána pořadateli, a pak se tam ráda vracím, protože tam nacházím „své“ publikum. V poslední době se to týká především vystupování ve věznicích, kde se setkávám nečekaně s velmi pozorným publikem.

* Přemýšlela jste o tom, čím byste chtěla a mohla být, kdybyste se nevěnovala tolik intenzivně hudbě?

Možná bych mohla dělat leccos, ale asi by mě to nenaplňovalo. A hlavně nic jiného pořádně neumím. 

* Odkud čerpáte inspiraci, třeba pokud jde o kulturní zážitky?

Mám moc ráda kvalitní filmy. Ty mne často inspirují, tedy pochopitelně spíše nepřímo. Ale u náročného filmu si mimochodem odpočinu mnohem víc, než třeba při poslechu hudby. A stejně ráda poslouchám mluvené slovo, nejčastěji na stanici Český rozhlas 2.

* Máte svůj vzor – ať už životní či umělecký?

Mnoho lidí mě inspiruje, někteří jsou mi i vzorem, například moje babička. Možná to bude znít pateticky, ale neumím to říct jinak, že ona je nesmírně poctivý a spravedlivý člověk, ze kterého si budu navždycky brát příklad.

* Považujete se za člověka, kterému hodně záleží na tom, jak bydlí?

Ano, hodně mi na tom záleží. Místo, kde člověk bydlí a tudíž kde tráví nejvíce času, je prostorem, ve kterém se rodí jeho plány a nápady, kde si může odpočinout, vypnout a být zcela sám sebou. Je potřeba cítit se tam lépe než kdekoli jinde.

* Na co si v bydlení obzvláště potrpíte?

Mám ráda velkou koupelnu a prostorné místnosti se snadnou možností větrat.