Doprovodná kapela písničkám Evy Henychové prospěla

Křehká písničkářka Eva Henychová doposud koncertovala a své desky nahrávala sama, odkázána jen na svůj hlas a akustickou kytaru. Část svého nového CD se rozhodla obohatit o další kytary, saxofon, bicí či klávesy spřízněných muzikantů ze skupiny Oboroh. Možná i proto album nazvala Všechno je jinak.

Doprovodné nástroje muziku oživují, zpestřují, obohacují, dobarvují. Důležité je, že ji nepřebíjejí, spíše pokorně slouží. Písničky Evy Henychové se tak nemění v bigbítový šraml, který by se k jejich poetice vůbec nehodil. Doprovod je střídmý a i v těch nejživějších skladbách alba Zůstaň svůj, Všechno je jinak nebo O nás dvou se nijak netlačí do popředí.

Bohatší aranžmá tak autorským písním Henychové prospívají, ale základ je pořád stejný. Tím je průzračně křehká, lyrická, pomalejší písnička s lehce načrtnutou melodií a poetický text. Z hlediska interpretace je dominantní zpěvaččin vokál, který disponuje velkou výrazovou pestrostí a pohybuje se od hravé rozpustilosti až k expresivní naléhavosti, jež evokuje projev Dáši Andrtové-Voňkové.

Všechny texty se zabývají důležitými pocity a city. Převažuje láska, souznění, přátelství, věrnost, ale autorka se nevyhýbá ani rozchodům, nedorozumění, odcizení či osamocení. Ani v této poloze však nikdy nechybí alespoň kapička naděje a moře víry.

Eva Henychová nemoralizuje, nepoučuje. A když radí: „Vypni počítač a rozhrň závěsy“ (Co v TV neuvidíš), rozhodně to nevyznívá prvoplánově. Spíš ukazuje cestu do míst, kde by mohlo být příjemně. A příjemně je i ve společnosti alba Všechno je jinak. Možná i proto, že ne vše je vždy jinak a že některé jistoty i hodnoty zůstávají. Jen je občas zdravé jim dát trochu jiný obal a podívat se na ně z jiného úhlu.