Eva Henychová - Ukázat ohlas

I ve vězení jsou lidé, kteří mají srdce a duši, říká zpěvačka

Datum: 2004-04-05 00:00:00
Zdroj článku: MF Dnes Brno, 5.4.2004
Autor: Klos Robert

Znojmo – Písničkářka a šansoniérka Eva Henychová zazpívala v sobotu vpodvečer odsouzeným ve znojemské věznici. Sama, jenom s kytarou.
Vzpomíná, jak přijela poprvé koncertovat do věznice. To bylo před pěti lety. „Pozvali si mě tenkrát na Bory a to prostředí mi učarovalo. To, v jakém klidu vystoupení probíhalo, všechno bylo jiné, všechno se lišilo od mých původních představ. Pak si mě pozvali do další věznice, protože se to asi rozkřiklo, a následovaly další a další. Znojemské vystoupení je mým osmadvacátým koncertem ve vězení,“ říká.


* Říkáte, že všechno bylo jiné. Můžete to upřesnit?


Předesílám, že nechci zlehčovat viny a zločiny těch lidí. Z jednoho pohledu jsou to zločinci, ale jde také o lidi, kteří mají srdce, uši a mnohdy i citlivou duši. To je něco, co mě fascinuje a přitahuje. Baví mě s nimi komunikovat, hledat na nich to dobré.


* Jdete koncertovat se záměrem, že je obrátíte k lepšímu?


To ne. Mně jde o možnost těm lidem zazpívat. Uvědomuji si, že oni nemohou nikam jít, jsou zkrátka zavření. Tak já jedu za nimi, abych jim zpříjemnila den. Je to vzájemné, protože mě takový koncert nejenže baví, ale i naplňuje. Člověk si sám v sobě srovná některé hodnoty, uvědomí si složitost života. Ve vězení si pak uvědomíte, jak je všechno relativní, že v tom shonu za úspěchem, penězi, štíhlou postavou občas zapomínáme na něco důležitého.


* Neidealizujete si svět za mřížemi? Stal se vám vůbec při koncertě ve věznici nepříjemný zážitek?


Možná při jednom, při dvou koncertech jsem měla pocit, že jsme se s publikem nepotkali, že jsem tam trochu zbytečně. Ale vzhledem k množství koncertů, které mám za sebou, jde o nepatrný zlomek. Někdy se stane, že chvíli trvá, než navážu kontakt, ale to je u každého publika. Může se stát, že tam bude skupinka pěti, deseti rušivých jedinců, kteří drží partu, jsou děsní frajeři a přijdou na koncert, aby mi dali najevo svou převahu. To jsem už zažila. Ale když se tam něco podobného dělo, stalo se, že vstal jeden z vězňů v první řadě, otočil se na rušitele a řekl jim, že jestli je to nebaví, můžou jít pryč. A šli. Bylo nádherné, že z vlastních řad mě bránili. Nezřídka se napomínají mezi sebou.


* Co na vaše koncertování za mřížemi říkají kolegové z branže?


Mám spíš pocit, že tomu moc nerozumějí. Sama nedokážu říct, co mě na tom baví. Už jsem dokonce zaslechla, že se chci nějakým způsobem zviditelnit, což mi přijde docela k smíchu. Odehrála jsem řadu koncertů ve věznicích bez jakékoliv publicity a nemám důvod na sebe tímto způsobem přitahovat pozornost. Vím, že z kolegů hrává ve věznicích Sváťa Karásek, ale on se zpíváním neživí, nevystupuje s takovou pravidelností. Mně tato vystoupení přinášejí radost a dokonce se někdo z vězňů čas od času ozve a napíše dopis.