K tvorbě potřebuji bohatý vnitřní život

B r n o – Český hudební svět má již několik let svou nekorunovanou královnu folku – Evu Henychovou. Na první pohled se jeví jako mladičká nenápadná dívka, ale stačí slyšet její zajímavý, sytý hlas a víte, že před sebou máte osobnost. Dosvědčují to nejen nadšené kritiky, ale i uznání a respekt ze strany jejích kolegů-písničkářů.

V šestnácti letech vyhrála Portu, pak se zase ztratila a po ukončení konzervatoře se s úspěchem opět vrátila na podia. Jak se asi musí cítit mezi „opráskanými“ folkaři, navíc, když je ženská? Berou ji jako rovnoceného partnera? „Ze začátku mě okukovali a zjišťovali, co umím. No a teď mám takový pocit, že si mě trošku hýčkají. Všichni jsou o hodně starší než já, mají ke mně takový otcovský vztah. Například s Wabi Daňkem nebo Žalmanem mám velice dobré vztahy, považuji je za své přátele. Snad je to i z druhé strany,“ usmívá se Eva Henychová.

Na kytaru začala hrát jako malá, klasicky v „lidušce“. Přišlo období táboráků a zpěvníčků. „Malou chvíli byl mým vzorem Wabi, ale pak jsem měla potřebu se vyjádřit sama. Kamarádka mě přihlásila v roce 19991 na Portu a bylo. Ale nic to pro mě neznamená, nezpychla jsem,“ prozrazuje své začátky v hudebním světě. Přiznává, že neposlouchá žádnou hudbu. „Nezajímá mě to a nebaví. Mám raději ticho, které je však pro mě velice inspirativní,“ dodává.

Před pěti lety skočila rovnýma nohama do velkého světa šoubyznysu. Jezdila po festivalech, vydala první cédéčko, před několika měsíci druhé. „Folk nikdy nebyl o penězích a různým problémům předcházím. Jednoduše si vydávám kazety sama. Nemusíte se dohadovat s firmou, můžete si nasadit nižší ceny, které budou přijatelné pro lidi,“ vysvětluje písničkářka.

Se svou kytarou objede ročně až sto třicet koncertů. Ve čtvrtek 24. února zamíří i do Brna, kde na Staré radnici pokřtí své nové cédéčko nazvané Za stěnou papíru. Kmotrem bude Jiří moravský Brabec. „Na Moravu se vždycky moc těším. Lidi jsou tu mnohem otevřenější, energičtější. Stejně tak na Slovensku. Myslím, že to je stylem života, pohodou a vlídnými mezilidskými vztahy,“ prozrazuje.

Jak sama přiznává, u folkových zpěváků je nejdůležitější obecenstvo. V textech Evy Henychové se objevují křesťanské zásady či motivy. Kdo tedy na její koncerty chodí nejvíce? „V sále se vždy schází několik věkových skupin, od náctiletých až po důchodce. Mě osobně je nejbližší skupiny třicátníků až čtyřicátníků. Ti už mají v hlavě vše srovnáno,“ přiznává pětadvacetiletá zpěvačka.

Henychová zaujala odborníky i laiky nejen svým mládím – texty i hudbu si píše sama. „Ráda bych zkusila i sestavit kapelu, ale nemám potřebné finance,“ směje se a pak dodává: „Ale vážně, vystačím si sama. Vyhovuje mi to, nejsem na nikom závislá.“ Jak říká, není chrličem textů ani hudby. „Nápady nosím v hlavě dlouho. Základem je však pro mě vnitřní život, pokud je prázdný, nic ze mě nevypadne,“ popisuje. Jaký je tedy její návod na bohatý vnitřní život? „Záleží na člověku. Mě stačí kvalitní literatura, oproštění od dnešního uspěchaného a přetechnizovaného světa. Ale záleží na člověku, aby si své duševní potřeby uvědomil,“ dodává.