Eva Henychová - Ukázat ohlas

Televizi pokládám za žrouta času

Datum: 2003-10-24 00:00:00
Zdroj článku: Deník Jablonecka, 24.10.2003
Autor: Magdaléna Kucová

Eva Henychová se ve svých písních s kytarou v ruce upřímně a citlivě dotýká složitých otázek života. Vydala dvě alba, má už za sebou tisíc vystoupení a slyšeli ji lidé nejen v divadlech, klubech a kostelech, ale i ve věznicích, psychiatrických léčebnách nebo ústavech sociální péče. Zpívala také českým krajanům v Chorvatsku, Moldávii, na Ukrajině a v Polsku. Včera ji slyšeli Jablonečané na Výstavišti.


V Jablonci jste nezpívala poprvé, ale přesto zazněly nové písničky.

Stále vznikají nové písničky, sice ne rychle, ale tak 5-10 nových ročně
napíšu. Zařazuji je všechny hned do svého repertoáru místo těch nejstarších,
a to i když zatím nevyšly na žádném CD. Tak je můj repertoár stále nový. Čím
delší odstup, tím je změna patrnější.


Tentokrát vás doprovázel Slávek Klecandr. Můžete nám ho představit?

Slávek Klecandr je mírně prošedivělý dlouhovlasý chlap jako hora,
kterému člověk rád a bez obtíží uvěří, že dělal v dolech u Frýdku – Místku,
v železárnách ve Vamberku i poustevničil v maringotce jako čerpač u Vodních
zdrojů. I když se v současnosti živí jako novinář a hudebník. Je kapelníkem
a autorem většiny repertoáru skupiny Oboroh, která hraje folkrockovou až
rockovou hudbu. Především je to ale vynikající muzikant a hudebně i lidsky
si spolu velmi rozumíme.


Ovlivňuje tato spolupráce se Slávkem vaši hudbu a projev? Jak?

Naučil mě asi především větší náročnosti a preciznosti v kytarovém
doprovodu. Ale také jeho neobvyklé aranžérské postupy mě inspirují.


Kdo chodí nejčastěji na koncerty?

Nejraději říkám, že jsou to lidé dobré vůle. Lidé, kteří dávají přednost
kulturnímu zážitku před zábavnou show na televizní obrazovce. Lidé
přemýšliví a přemýšlející, zajímající se o vše kolem sebe, lidé stále
hledající a objevující. Tyhle vlastnosti jdou napříč věkem, sociálním
původem, vzděláním, vyznáním, … prostě vším. Taky někdy říkám, že jsou to
lidé nějakým způsobem „na okraji“.


Hudbou se živíte, což určitě není jednoduché. Kolik koncertů týdně
musíte kvůli tomu zvládnout?


Týdně jsem to ještě nepočítala. Zatím jsem mívala tak 150-200 hraní do
roka. Některé měsíce jsem hrála takřka denně, jindy to bylo volnější. Teď to
ale omezuji, chtěla bych mít tak 10 vystoupení do měsíce a asi tak 100 za
rok. Uvidíme, jak se to podaří.


Počítala jste někdy, kolik kilometrů měsíčně najezdíte?

Počítám to za rok, dělá to tak 50 000 km. Tedy asi 4000 km měsíčně.
Některé měsíce víc, v lednu skoro nic.


Zbývá vám vůbec nějaký čas na sebe, na manželství?

Ale ano, lepší se to, myslím, že to nejhektičtější období už mám za
sebou. Ale nelituji toho, bylo to třeba, hrála jsem snad všude, zapsala
jsem se nějak a lidé, kteří se o tento druh umění zajímají, mě už znají.


V jednom rozhovoru jste uvedla, že nemáte doma televizi. Proč?

Už když jsem ve svých 16 letech odcházela od rodičů, tak jsem si ji
nepořídila. Stejně jsem se na ni vlastně nedívala. Nezajímala mě a neměla
jsem na ni ani čas. Dnes je to podobné. Navíc ji pokládám za žrouta času a
velkého manipulátora lidského myšlení i chování. A já chci být svobodná.


Ve své prezentaci se zmiňujete o potřebě vědět,
že existují také jiné věci a názory, než jsou ty, které předkládají
v televizi.


Vadí mi, že bohem dnešní společnosti se nejenom podle televize stal
Úspěch, Bohatství a Konzum. Znamená to být úspěšný, bohatý, krásný, mladý,
výkonný po všech stránkách, a to za každou cenu. Neztotožňuji se s tím, jde
to mimo mě, a věřím, že i díky tomu, že se nedívám na televizi, nečtu různé
barevné populární magazíny a neposlouchám komerční rádia. Mám jiné hodnoty a
vím, že nejsem sama.


Co chcete, aby si posluchači odnášeli z vašich koncertů?

Rozhodně je nechci jenom bavit, a to i když na svých koncertech někdy
výbuchy smíchu zažívám. Ale častěji vidím na tvářích svých posluchačů
pousmání, zamyšlení, porozumění a snad i cosi jako poznání, a z toho mám
největší radost.


Co je pro vás osobně v životě to nejdůležitější?

Stručně na takovouto otázku obvykle odpovídám „abych byla dobrý člověk“.
Není to složité. Je to jenom hrozně těžké.