Eva Henychová chce zůstat písničkářkou

Uměleckou kariéru zahájila zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka Eva Henychová (na snímku) v jedenácti letech, kdy si zahrála jednu z hlavních rolí televizního seriálu „My holky z městečka“. Jako šestnáctiletá vyhrála v roce 1991 folkový festival Porta. V letech 1996 a 2000 vyšla její alba Svítání a Za stěnou z papíru.
Eva Henychová vystoupila poslední listopadový čtvrtek v Broumově, což bylo příležitostí pro rozhovor.

Co je u vás nového za ten rok, co jsme se neviděly?

Napsala jsem spoustu nových písní, pomalu připravuji nové album a mám za sebou dalších asi 200 koncertů. Byla jsem zahrát krajanům v Polsku a několikrát jsem koncertovala i ve věznicích.

Budete s někým na přípravě CD spolupracovat?

Začala jsem spolupracovat se Slávkem Klecandrem, lídrem folk-rockové skupiny Oboroh. Slávek je výborný muzikant. Teď jsme měli společné turné po České republice s vlastním projektem. Takže možná tuto zkušenost využiji. Ještě si tím však nejsem úplně jistá, protože mě lidi vnímají jako písničkářku. Kdybych se obklopila kapelou, ztratila bych vlastní jinakost. Ta věc se vyvíjí. Kdysi jsem neuvažovala o žádné kapele, pak jsem svůj názor trochu poopravila a dnes si zase myslím, že asi zůstanu písničkářkou. Uvidíme. Ale co se týče nové desky, možná několik písní bude s kapelou.

Máte nějaké zajímavé zážitky z věznic?

V sobotu navštívím Valdice, tam se moc těším. Nedávno jsem mluvila s jedním vězněm, který měl zajímavý názor. Říkal mi, že už je ve vězení pět let a moc se těší, až ho v březnu pustí, protože zase bude mezi svými darebáky. Že prý ve věznici jsou jen samí intelektuálové. To bylo zařízení, kde si odpykávali tresty většinou za neúmyslné trestné činy – dopravní nehody a podobně. Takže tam se člověk může dostat shodou nešťastných náhod. Ten odsouzenec si tam prostě nepřipadal jako „mezi svými“

Jak se mezi vězni cítíte vy?

Nabíjí mě to pozitivní energií. V těch lidech je většinou skryta velká síla, ohromná chuť žít a touha začít znovu.

Vrátím se k vaší návštěvě krajanů v Polsku…

Byla jsem ve městě Zelow, které založili Češi – evangelíci, kteří utekli před rekatolizací. Do dneška si zachovávají tradiční vyznání. Jsou dosud pyšní na to, že jejich předkové emigrovali s Komenským, například syn evangelického faráře, v jehož rodině jsem žila, se jmenuje Jan Ámos Jelínek.

Chystáte další cestu za krajany?

Myslím, že příští rok se vrátím do Zelowa, kde budou pořádat městské oslavy, na něž mě chtějí pozvat. Ještě se chci v budoucnu vypravit do Španělska a do Belgie, kde žijí české komunity.

Blíží se vánoční svátky, jak se na ně připravujete?

Poslední koncert mám asi 22.prosince, takže budu pořád na cestách a domů se vrátím až na Štědrý den. Pojedu zřejmě na hory lyžovat. Držím se stranou tradičních zvyklostí. Vánoce pro mě neznamenají to, že se zbytečně utratí spousta peněz za dárky, které někomu dáváme ze zvyku nebo z nutnosti. Vánoce jsou pro mě křesťanský svátek a vnímám je spíš z duchovního pohledu. Narození Spasitele je pro věřícího člověka velice silná záležitost.

Máte nějaká novoroční předsevzetí?

Předsevzetí si nedávám, třeba taková, že nebudu kouřit. Ostatně ani nekouřím. Ani necítím potřebu si nějaká předsevzetí dávat. Spíš touhu začít nové věci nebo něco jinak a lépe. Nový rok k tomu dává příležitost.

A kdyby vám někdo chtěl splnit jakékoli přání?

To je hezké. Já mám jedno přání, o němž nevím, zda bude zrealizováno. Chci odjet na pár měsíců do Indie. Už vypadalo, že k tomu dojde, ale teď to není úplně jisté. Takže bych si přála, aby to dopadlo a v létě abych odletěla. Ráda bych si provětrala hlavu a poznala tamní život, který uznává úplně jiné hodnoty než je tomu u nás. To mě zajímá. Nevím, zda se mi tam podaří se dostat do nějakého kláštera a meditovat. Pokud ne, doufám, že tam najdu alespoň spoustu inspirace.