Eva Henychová - Ukázat ohlas

Z kuchyně Evy Henychové

Datum: 1999-12-01 00:00:00
Zdroj článku: Folk & Country, prosinec 1999
Autor: Jiří moravský Brabec

Nejčastější otázka na tvorbu písní, s jakou se setkávám, je jestli vzniká nejdříve text nebo muzika. Mám svoji osobní teorii a samozřejmě i zkušenost, že nejkrásnější písničky jsou ty, u nichž hudba i text vznikají současně. Na druhou stranu znám spousty velmi povedených písní, které vznikaly právě způsobem nejdříve hudba a pak text (nebo opačně), či je dokonce obojí od různých autorů.

Přiznám se však, že velice často při poslechu písní poznám, že textař nebyl autorem hudby, a že chtěl vlastně každý říci maličko něco jiného. Je veliký kumšt dokázat obojí sladit dohromady tak, aby to vytvářelo nerozlučný celek. Myslím si totiž, že na jeden konkrétní text ve skutečnosti existuje jenom jedna jediná melodie.

Můj postup při psaní písní není asi ničím objevný. Na prvním místě je pro mě důležité vědět, o čem budu psát, mít přesně zformulované myšlenky, někdy si napíšu kostru, abych na nic nezapomněla. Příliš se mi nedaří psát „když mám zrovna čas“, ani neumím psát na zakázku. Co ve mně není, nejde ani ze mě. Je to možná neprofesionální, ale chci psát o tom, co najdu v sobě, a zatím stále je z čeho brát.

Pokud už vím, o čem píseň bude, je pro mě důležité najít nějaký slogan, který vystihuje alespoň jednu z hlavních myšlenek. Ten si už nese svoji melodii, stejně tak jako každé slovo použité v určitém kontextu, a vede mě dál – v textu i muzice.

Píseň „Vánoční“ jsem v sobě nosila poměrně dlouho. Už několik let po sobě jsem vždycky okolo vánoc zatoužila napsat píseň o tom, co je mi tak blízké, ale jinak než to bývá zvykem. Protože vánoce pro mě nejsou jenom stromeček a dárečky, nemusela jsem chodit pro inspiraci příliš daleko. Sama jsem několikrát prožila ty nejkrásnější vánoce v chudobě a takřka o samotě a představovala jsem si všechny ty vyzdobené domácnosti a zářící stromečky a pod nimi tu hromadu úžasných dárků. Bylo mi z toho trochu smutno. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby se to všechno třeba letos odehrálo úplně jinak: Všichni se těší na krásný bílý den, radují se, zpívají a ono nic. Venku je všude samá špína, nedá se skoro dýchat, krev a popel symbolizují utrpení a smrt…

Já vždycky o vánocích očekávám příchod Spasitele. A napadlo mě, co když On vůbec nesouvisí s těmi dárky a s tou slávou, co když se všichni radují z něčeho, co On vůbec není, co když chce přijít k lidem a posedět s nimi a co když chodí po domech v té své roztrhané, ale tolik osvobozující chudobě, a nikdo mu neotvírá, protože na Něj teď nikdo nemá čas. Představila jsem si sebe, jak bych se zachovala v téhle situaci. Byla bych šťastná, že zaklepal zrovna na ty dveře, za kterými jsem já? Poznala bych Ho?

Ale na tom přece nezáleží, On je v každém, kdo potřebuje pomoc. A co teprve o vánocích!

Představila jsem si učedníky jdoucí do Emauz ( Lk 24,13-35 ) a už jsem byla u cíle. Tenkrát se jim po vzkříšení taky zjevil, šel s nimi a mluvil s nimi . Poznali Ho až když začal lámat chléb, ale On náhle zmizel, než stačili cokoli říct. Věděli, že byl s nimi a chovali se k němu jako k příteli. A o co víc ještě o vánocích jde?

Vánoční


V ten den všichni čekali sněhovou nadílku

v ten den všichni chtěli mít klid aspoň na chvilku

V ten den všechno ustane, ztiší se, zavoní

v ten den, v roce jediný, se nebesa nakloní

I my dva jsme se těšili v tichu a v objetí na ten den

na ten den



V ten den měla obloha barvu jak z olova

v ten den jsi mě poprvé opravdu miloval

Ten den byl jak písek, jak trní, jak samota

v ten den jsi měl popel a čerstvou krev na botách

Nikdo z lidí si nezpíval, nehrál a netančil v ten den

v ten den



V ten den nám už nezbylo na chléb a na ryby

v ten den jsme si prostřeli pro tři, no co kdyby

V ten den kdosi zazvonil dvakrát a potřetí

v ten den jsi měl ve tváři touhu a napětí

A on za dveřmi tichý a smutný a znavený stál

v ten den



V ten den si k nám ke stolu přisedl neznámý

v ten den stále vyprávěl o světě nad námi

v ten den taky o lidech, sám ale vzpřímeně

v ten den o všech dveřích co zůstaly zavřené

Potom odkudsi vytáhl ryby a víno a chléb

v ten den



V ten den pak šel ke dveřím a řekl, že pospíchá

v ten den náhle zmizel jak pára a do ticha

v ten den jsme ho volali a pak znovu jsme seděli

v ten den u toho jídla a oba jsme věděli

Že nebyl to sen a že on je teď uprostřed nás

v ten den