Koncert Evy Henychové

Písničkářka Eva Henychová patří k pozoruhodným osobnostem naší hudební scény. Od svých sedmnácti let se postupně i bez většího zájmu médií dostávala do povědomí posluchačské veřejnosti, takže v posledních letech ji jako originální skladatelku, textařku i interpretku v jedné osobě vzaly konečně také sdělovací prostředky na vědomí. V Jeseníku vystoupila v pátek 8.11. ve sborovém domě Církve československé husitské na Tyršově ulici. Před koncertem nám poskytla krátký rozhovor.

Často mluvíte o tom, že reprezentujete druhý břeh, že souzníte s lidmi, kteří nepodléhají tzv.masové kultuře. Myslíte si, že je důležité zdůrazňovat tuto odlišnost v dnešní době?

Neuvažovala jsem nad tím nějak předem, nestojí to jako nějaký hlavní motiv mé tvorby. Ale na druhé straně si to zpětně uvědomuji a myslím si, že to je třeba. Ze všech stran na nás útočí mediální svět, kultura a informace, které se tváří jako nezávislé. Ale není to pravda, ta nezávislost je falešná, oni se ostatně nijak netají, že mají všechno dobře promyšleno, že mají své odborníky, kteří zkoumají, jak určitý produkt vnutit nějaké cílové skupině. Domnívám se, že bychom tomu měli vzdorovat, že bychom se neměli nechat takto manipulovat.

Jakou úlohu ve Vaší tvorbě hraje víra, křesťanství, Bůh?

Že jsem věřící, to se v mých písničkách samozřejmě nějak projevuje. Ale nemyslím si, že to až tak přímo souvisí s tím, co zpívám. Moje tvorba vychází z vnitřního ustrojení, z mého citového vnímání světa. Kdybych nebyla věřící, psala bych myslím podobně. Ale nechci samozřejmě Bohu upírat jeho vliv na můj život.

Často zpíváte ve zvláštních, trochu nonkonformních prostředích, třeba v poslední době ve věznicích. Jak vnímáte publikum, které přichází na Vaše koncerty?

Publikum v kostele a ve věznici se samozřejmě liší. Trestanci ve věznici jsou lidé na okraji. Na koncert ale přicházejí dobrovolně, nikdo je k tomu nenutí. Jsou různí. Někteří si o mně třeba něco zjistí, jiní jsou jen zvědaví. Z každého koncertu ve vězení mám zvláštní zážitek, je tam přece jenom taková napjatá atmosféra. Ale v něčem možná opravdovější než v kostele, kam přijdou mnozí posluchači třeba jenom z povinnosti. Ve věznici je to mnohem zásadnější, do některých z těch provinilců se třeba slova mé písničky hluboce zatnou. Jsou tam různí lidé, někteří i hudebně vzdělaní. A všicni čekají, až skončí jejich trest, aby začali nový život, což se většině z nich stejně nezdaří a začarovaný kruh jejich tragického života se uzavírá.

Váš koncertní progarm je velmi nabitý. Kde berete čas na zklidnění, zamyšlení, na vlastní tvorbu?

To je pravda, v posledních dvou, třech letech jsem mívala i pětadvacet koncertů do měsíce. To potom člověk přijede domů a má čas tak na to vyprat si ponožky a znovu vyrazit. Ale v poslední době se snažím, aby to vycházelo lépe a ty potřebné chvíle se nalezly.

Co Vás oslovilo v poslední době ze současného umění?

Styl života , který vedu, mi nedává dost času, abych nějak systematicky sledovala různé oblasti současného umění, takže nemám nějaký přesný přehled. Nedávno jsem třeba zpívala v Moravském Krumlově, kde je umístěna Slovanská epopej Alfonse Muchy, obrovské obrazy- nikdy jsem nic podobného neviděla. Ale to není současné. V hudbě se mi třeba líbí různé věci, často zcela odlišné od toho, co dělám já. Nedávno jsem slyšela hrát na klavír Filipa Topola- to byl pro mě silný zážitek.

Eva Henychová je příkladem osobnosti , která vzácně spojuje to, co říká, s tím, jak vystupuje a působí. Její příznivci,kteří v pátek v Jesníku nakonec zaplnili sborový sál, jistě ocení také její internetovou prezentaci na adrese www.evahenychova.cz.