Eva Henychová vyrostla v osobitou šansoniérku

Nejen vysokou hudebnost, ale i kvalitní textařské řemeslo prokazuje album Za stěnou papíru, jež je kompletně autorským projektem písničkářky Evy Henychové. Její druhá deska má vůbec celou řadu pozoruhodných momentů, které se spojily v příjemný a kompaktní celek.

Zpívající rusovláska, která sází jen na doprovod svých šesti strun, vstoupila do povědomí publika před několika lety (připomeňme si, že Portu vyhrála jako šestnáctiletá), ale to, co předvádí na zmiňovaném albu ji řadí k nejzajímavějším osobnostem folkové scény.

Rodačka ze Zlína a absolventka Ježkovy konzervatoře, kterou si možná mnozí pamatují z televizního seriálu My holky z městečka, je zkrátka osobnost, jejíž jasnozřivý talent se promítá hned do několika oblastí. Své křehké a přitom nápady ,,nadupané“ písničky si nejen skládá, ale i textuje a ještě se přitom – ať už v nahrávacím studiu nebo na koncertech – doprovází na kytaru. Přesto si s nimi ,,vyhraje“ i jako zpěvačka, ne-li šansoniérka. Její výraz je proměnlivý a zcela adekvátní náladě té či oné písni. Některým ponechává jejich přirozenou krásnu a už je příliš nezdobí, jiným zase přidá na dramatičnosti či napětí, jindy je bezprostředně uvolněná až rozpustilá, zato však nikdy nezní falešně či afektovaně. Navíc je slyšet, že věci, o kterých ,,česká Suzanne Vega“ zpívá, důvěrně zná a má je s přehledem zmapované. Její poetika obyčejného všedního dne ale nemá prázdných a povrchních slov či frází.

Zajděte na její recitál, anebo si kupte její desku, a uvidíte, že vám její tvorba připomene studánku čisté pramenité vody.