Eva Henychová je za zdí z papíru

V úterý vystupovala v táborském divadle Oskara Nedbala zpěvačka a skladatelka Eva Henychová. Před vystoupením zavítala do redakce Táborských listů.

Jak jste se dostala ke kytaře a ke zpívání?

„Na Konzervatoři Jaroslava Ježka jsem vystudovala hru na kytaru a zpěv. Předtím jsem se ještě učila hrát na piano, ale dnes už bych nic nezahrála.“

Hrála jste v seriálu My holky z městečka, jaké to bylo období?

„To byla ta doba, kdy snad náhoda mohla za to, že jsem se přiklonila spíš k hudbě než k filmu.“

Pouštíte si někdy vlastní věci?

„Svoje věci neposlouchám, maximálně když je nové album. Z ostatních neposlouchám také nikoho. Chtěla bych při své práci zůstat originální a svá, a jiná hudba by mne chtě nechtě ovlivnila.“

Vystupovala jste prý také pro české jednotky SFOR v Bosně. Jak jste se k tomu dostala?

„Byla jsem tam pozvána a vůbec jsem toho nelitovala. Ta země byla dva roky po válce a doufám, že moje hudba byla pro vojáky alespoň nějaké rozptýlení. Velkou vděčnost například cítím, když hraju ve věznicích nebo psychiatrických léčebnách, to je moje nejmilejší obecenstvo.“

Vaše druhé a zatím poslední album se jmenuje Za zdí z papíru. Proč?

„Přes zeď z papíru není vidět, ale je přes ni slyšet. A já se tak cítím a takový stav věcí se mi líbí.“

Je rozdíl mezi návštěvníky vašich koncertů ve větších městech a na vesnicích?“

„Někdy jsem překvapena, kolik si jich přijde poslechnout moje písničky třeba na malé vísce v místním kulturáku, jednu jsem nedávno nemohla najít ani na mapě, a naopak ve městě je někdy návštěva slabá, snad díky větší roztříštěnosti kulturních zájmů obyvatel.“

Píšete si sama texty?

„Jinak si to zatím nedokážu ani představit. Jsou to totiž příběhy z mého života. Většinou jsou to metafory a tak nějak částečně zamlžené, ale upřímné životní zkušenosti. Ať už radostné nebo bolestné. Hraju totiž většinou pro lidi, kteří si mne sami našli, moje hudba se jim líbí.“

Cédéčka a kazety si vydáváte vlastním nákladem. Předpokládám, že laserový disk v prodejnosti jasně vítězí nad magnetickým páskem . . .“

„Tak to byste se divil, někdy je to půl na půl, ale občas zvítězí i kazeta.“

Co říkáte na pirátské kopírování CD disků?

„Zatím na to nemám vyhraněný názor. Ale někdy je to dobré. Člověk si poslechne vypálené cédéčko, líbí se mu a chce mít doma originál, tak si ho koupí.“