Nelíbí se mi hraní pro politiky, říká Eva Henychová

České Budějovice – Eva Henychová je písničkářka, která se na koncertních pódiích objevuje od devadesátých let. Dnes má na svém kontě již dvě desky, zkušenosti s hraním v zahraničí a na jejích koncertech se schází pestrá směsice posluchačů. Dnes v 19 hodin vystoupí v českobudějovickém kostele svatého Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech.

Kdy jste začala koncertovat v zahraničí?

Je to záležitost posledních let. Jezdím hrát krajanům. Koncertovala jsem i v Bosně pro české vojáky.

Co vám daly cesty do zahraničí?

Je zajímavé, že v komunitách lidé stále mluví česky a to hlavně jejich starší příslušníci. Přitom je to třeba již pátá generace, která žije v cizině. Pro mě byla největší zkušenost, že jsem si uvědomila, co to znamená být Čechem.

A co to podle vás znamená?

Díky krajanům jsem se oprostila od tuzemské politiky. Předtím jsem totiž měla pocit, že být Čechem znamená být součástí porevolučního zmatku, kde je politika důležitá. Přitom je to jen zlomek života. Pro mě je češství součástí osobní identity. Došlo mi, že kdybych se narodila v jiné zemi, tak bych to nebyla já.

Na náměstích se střídají politikové. Přitom součástí volebních mítinků jsou i vystoupení umělců. Kdyby jste dostala nabídku, šla byste hrát na předvolební shromáždění?

Takové koncertování se mi nelíbí. Ale znám jednoho člověka, kterého mám osobně ráda. Jmenuje se Robert Kolář a je to politik. Vystupuju na jeho akcích. To ale nesouvisí s podporou nějaké konkrétní strany, spíš je to kamarádské gesto. Asi ani nepůjdu k volbám, protože se o politiku hrozně málo zajímám. Skutečně nevím, které menší zlo bych v těchto volbách volila.

Hodně cestujete. Je tento způsob života únavný?

Nevadí mi spát každý den v jiné posteli, být každý den v jiném městě. Nevadí mi ani hromada lidí, kteří jsou kolem mě. Na druhé straně jste při tomhle způsobu života hodně sám. Takhle žiju několik let a čím dál častěji cítím vnitřní vyčerpání.

Písničkáři před rokem 1989 byli mluvčími lidí. Změnila se podle vás role písničkářů, nebo jsou stále jakýmsi svědomím?

Osobně cítím, že role písničkářů se nezměnila. A mělo by to tak zůstat. Síla médií, hlavně komerčních televizí, je obrovská. Lidé se na ně dívají od rána do večera. O to víc je potřeba, aby menšinové záležitosti dostávaly prostor oslovit lidi. Jsem obyčejný člověk, se svým životem a osobními problémy. Na druhou stranu si uvědomuji, že mluvím za určitou skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří mají pocit, že je třeba hledat někde jinde než v televizi.