Eva Henychová bude hrát v klubu i ve vazební věznici

Písničkářka Eva Henychová, která na konci ledna absolvovala další koncerty pro krajany v zahraničí, tentokrát v Polsku, se o víkendu představí v kraji na třech koncertech, v pátek v olomoucké vazební věznici a v Husově sboru v Litovli, v neděli pak v prostějovském kulturním centru Hobit.

Olomouc: Písničkářka Eva Henychová, pro niž vymysleli hudební publicisté škatulku folkový šanson, se nevzdává koncertování v prostorách, do nichž mnozí „populární“ písničkáři cestu zatím nenašli, snad proto, že diváků se v nich sejde jen maximálně desítky a ne stovky či tisíce. Dnes tak zahraje vězňům v olomoucké vazební věznici a večer od 18 hodin pak v Husově sboru v Litovli, v neděli ve stejném čase ji pak mohou slyšet návštěvníci kulturního centra Hobit v Prostějově.

Premiéra na Borech

Olomoucká vazební věznice je dvanáctým zařízením toho druhu, do níž se písničkářka s křehkým vzhledem vydá hrát. Svou premiéru si přitom neodbyla mezi vězni s nízkými tresty, ale rovnou v proslulé plzeňské věznici na Borech ve třetí nápravné skupině. „Tam jsem opravdu hrála pro ty téměř nejhorší. Říkali mi: To jsou chlapi, co mají většinou na svědomí vraždy, znásilnění… Měli to tak na dvacet let. Myslela jsem si, že to budou jednak primitivové a že na mě budou pokřikovat sprosťárny nebo po mně házet věcmi, a jednak, že vůbec nepřijdou, protože koncert měl být pro ně dobrovolný. A oni tam seděli tiše a pozorně jak v nějakém intelektuálském klubu na Praze 1! Seděli a poslouchali,“ zavzpomínala na své vystoupení na Borech Henychová. Podle ní na podobných akcích hraje zadarmo, ale vzdát se jich nechce: „To mě hodně baví. Koncerty mají neuvěřitelný náboj a atmosféru a myslím, že kdybych se těchto akcí zříkala, tak bych byla ochuzena. Jsou to lidi, které normálně nepotkáte,“ dodává písničkářka, která se do další věznice vydá koncertovat již v úterý, a to do Litoměřic.

Po Ukrajině a Moldávii přišlo na řadu Polsko

Henychová se za svými posluchači vydává nejen po vlastech českých, ale čas od času vyjíždí do zahraničí navštívit české krajany. Loni se tak představila krajanům na Ukrajině a v Moldávii, letos v lednu odehrála dva koncerty v Polsku, v Českém centru ve Varšavě a v malé vísce ve středním Polsku v Zelowě u Lodže. Vesnici založili čeští emigranti a evangelíci v 17. století, pro něž nebylo po památné bitvě na Bílé hoře v katolické habsburské říši místo. „Bylo to úžasné. Do dneška tam evangelické tradice žijí, zatímco celé Polsko je katolické. Za ta léta se samozřejmě obyvatelé asimilovali a už je to namíchané Češi a Poláci dohromady, ale Čechů je tam pořád aspoň polovina,“ říká o svém hraní u severních sousedů. Jak sama říká, zatímco ve Varšavě na koncert dorazili přece jen intelektuálové a oficiální hosté, v Zelowě tvořili obecenstvo převážně „domácí“ obyvatelé.

Na Ukrajině to bylo horší

Díky svým výletům za krajany už může písničkářka, která se zjevila na folkové scéně jako blesk před jedenácti lety a vyhrála tehdy nejprestižnější folkový festival, plzeňskou Portu, srovnávat podmínky v jednotlivých zemích bývalého „východního“ bloku. „Na Ukrajině to bylo horší, protože v Polsku i na vesnici jsem cítila, že hraji pro lidi, kteří jsou ovlivněni nějakým vzděláním. Na Ukrajině to byla bída. Někteří lidé byli třeba poprvé na koncertě. Nevěděli moc, kdy a jak mají tleskat. Je to k nevíře ale je to tak. A také se tam hodně utápí v alkoholu,“ míní Henychová, která má ovšem v plánu vyrazit za krajany opět, tentokrát nejspíše do Chorvatska či nedalekého Rakouska.