Z televizní hvězdičky Evy Henychové vyrostla folková šansoniérka
Datum: 1999-10-21 00:00:00
Zdroj článku: MF Dnes Jihovýchodní Morava 20. 10. 1999
Autor: Kateřina Novotná
Pozlovice – Písničkářka Eva Henychová ukončila absolventským koncertem v červnu v pražské Malostranské besedě své studium na konzervatoři a vrátila se na Zlínsko. Dál zpívá sama s kytarou. Její hudba neztrácí nic ze spirituality a křesťanského pohledu, který byl nosným tématem první kazety Svítání.
Žije v Pozlovicích, téměř denně koncertuje, chystá svou druhou autorskou nahrávku a přemýšlí o účinkování v divadelní hře, kde by mohla uplatnit svůj pěvecký talent. Dětskou hlavní hrdinku seriálu My, holky z městečka, kterou před lety ztvárnila, už připomínají jen bohaté ohnivé vlasy. Česká televize pětadvacetiletou Evu Henychovou širšímu publiku nedávno představila v Křesťanském magazínu, Snídani nebo folkovém magazínu Aport.
- Kromě toho, že jste dokončila studium na pražské konzervatoři, změnil se i váš osobní život?
- Vdala jsem se. Za manžela mám svého manažera, a tak jsme vymysleli novou funkci "manažel".
- Ještě před rokem jste snila o životě na Českomoravské vrchovině a teď bydlíte v Pozlovicích, proč?
- Dokud jsem studovala na konzervatoři v Praze, potloukali jsme se po podnájmech, které stravovaly téměř všechny naše finance. Snila jsem o Vysočině, kde je klid a krásná příroda. Manžel i já jsme věřící, a tak jsme se rozhodli hledat faru, kterou bychom pomohli udržovat. Začali jsme za Prahou a nejbližší obyvatelnou faru jsme objevili v Pozlovicích.
- To znamená, že zpíváte a současně vedete panu faráři domácnost?
- To ne. Jak ubývá věřících, ubývá i farářů. Jeden má na starosti tři i více farností, ale bydlet může jen v jednom místě. Ostatní fary pomalu chátrají. Ty, co jsme viděli při svém hledání domova, neměly daleko ke zbořeništi. Ale Pozlovice jsou velmi zbožná obec a svou faru si opravovaly a hájily. Žijeme tam teprve měsíc a půl a známe jen pár lidí, ale myslím, že nám bude dobře.
- Pamatuji se, že vás na Zlínsko nic netáhlo. Nejste v koutku duše zklamaná?
- Ve Zlíně mám širší rodinu a pomalu začínám doceňovat, jaké je mít ji blízko sebe.
- Po kazetě Svítání chystáte druhou nahrávku, tentokrát vyjde disk i kazeta. O čem bude?
- Znovu bude hlavním mottem láska ke všem lidem, láska k Bohu i láska mezi partnery. Chystám se na ni v lednu a 9. února písničky pokřtím v pražské Malostranské besedě. Nahrávat budu znovu ve studiu Good Day Record Jiřího Maška, který je známý jako zvukař Pavla Lohonky Žalmana.
- Do které hudební škatulky byste zařadila své písničky?
- Sama se nějakému pojmenování bráním. Hudební publicisté píší o romantickém folku, folku s názvuky šansonu. Když ale jezdím na folkové festivaly, do programu moc nezapadám a chvály, které se hrají na křesťanských festivalech, také nemám ve svém repertoáru. Možná bude nejlepší pojmenování folkový šanson.
- Dá se dnes muzikou uživit?
- Koncertuji po celé republice i na Slovensku. Někde za honorář, jinde za dobrovolné vstupné. Už jsme poučení a vybíráme si hlavně místa, kde jsou zavedené klubové scény, nebo kde mám své posluchače. Nevnucuji se a pro skromný život dvou lidí peníze vystačí.
- Účinkujete také v Žalmanově filmu.
- Žalman vymyslel filmový projekt na motivy jihočeských lidových písní s názvem Láska a smrt. Je to vlastně řada videoklipů, které propojují postavy muzikantů putujících krajem. Já mám roli jednoho z muzikantů. Česká televize počítá s uvedením filmu v předvánočním období.
- Budete se na něj dívat?
- Asi ne, protože nemám televizi. A vůbec mi nechybí. Kontakt se světem mi zprostředkovávají lidé, kteří chodí na mé koncerty. Jejich osobní radosti a bolesti jsou pro mne důležitější než krvavé zpravodajství. Pro konkrétního člověka jsem schopná něco udělat. Mediálním obrazům událostí nevěřím.
- Program vašich koncertů je dost nahuštěný až do května. Dál záznamy neberete?
- V neděli 24. října začíná koncertní šňůra po jižní Moravě ve Zlíně na Hluboké v sále Bratrské jednoty baptistů v 17 hodin. V pondělí zpívám v Boskovicích, v úterý v Ivančicích, pak v Hustopečích, v Třebíčí, v pátek ve Velké nad Veličkou, v Hodoníně a v neděli ji ukončíme ve Valašských Kloboukách v muzeu v 16 hodin. Ale toužím po miminku, proto zatím na podzim příštího roku koncerty neplánujeme. Děti jsou to nejdůležitější pro nejbližší budoucnost.