Eva Henychová zavítala z litoměřické věznice ke Sv. Hubertu do Benešova

Benešov nad Ploučnicí

– O svých zážitcích z vystoupení pro české menšiny v zahraničí a koncertech po českých věznicích přijela ve středu do Muzea a galerie U svatého Huberta v Benešově nad Ploučnicí vyprávět zpěvačka, kytaristka a šansoniérka Eva Henychová. „Benešov je nádherné místo, jsou tu milí lidé, kteří mě moc hezky přivítali,“ říká na úvod svého recitálu. Pak vezme do ruky kytaru a posluchače už hladí první píseň Vítání. Následuje zajímavé a líbivé vyprávění o daleké Moldávii.

Moldavské víno je dobré

„Moldávie je velice zajímavá zem. Přiznám se ale, že když jsem se dozvěděla, že tam budu koncertovat, musela jsem se nejprve podívat, kde vlastně leží,“ vzpomíná Eva. Po příjezdu do země zjistila, že je to krajina podobná placce, žádné pohoří, všude jen samé vinice. Strohost krajiny ji však plně nahradila srdečnost tamního lidu. „Dorazili jsme do vesničky, ve které žili pouze potomci Čechů,“ říká. Všudypřítomné vinice dávaly tušit, že zpěvačku nemine ani ochutnávka moldavského vína. „Vlastně jsem se ho v Moldávii naučila pít. Místní lidé se řídí heslem, že dobré víno je dobré pít. Poznala jsem však také, že v Moldávii se pije až moc. Když jsme byli asi tak deset kilometrů od vesnice, do které jsme měli dojet, našli jsme na silnici ležícího muže,“ říká. Eva chtěla muži pomoci, protože si naivně myslela, že je nemocný. Muži, kteří ji doprovázeli, ji však přesvědčili, že žádnou pomoc nepotřebuje, že je úplně obyčejně opilý. Ze svého tahu nedošel domů a „ustlal“ si na cestě. Eva tomu stále nechtěla věřit, ale když po cestě do vsi potkali další dva takto „zřízené“ pány, pak uvěřila.

Koncertování po věznicích

V poslední době Eva Henychová hodně koncertovala po českých věznicích. Celkem jich navštívila třináct. Poslední zastávkou byla věznice litoměřická. „Koncerty v těchto zařízeních jsou vždycky moc zajímavé a krásné. Myslím si, že mým úkolem je oslovovat lidi, kteří se cítí tak trošku na okraji, na okraji tohoto zvláštního světa a také lidi, kteří mají touhu hledat něco víc,“ říká Henychová.

Ke hraní ve věznicích se dostala úplnou náhodou. „Na jednom z vystoupení mě oslovil posluchač, který pracuje ve věznici na Borech. Přijala jsem jeho pozvání a vydala se tam,“ vypravuje.

Eva byla připravena na to nejhorší. Představovala si, že na ní budou čekat sprostí, zlí lidé. Vězni ji však mile překvapili. „Přišli, sedli si na ty ošklivé vězeňské kovové židle, někteří z nich byli i docela hezcí, mrkali na mě kukadlama a vůbec nebylo znát, že to jsou lidé, kteří si zde odpykávají své tresty.“ vzpomíná Eva. Samozřejmě, že někteří z nich rušili, ale ostatní je vždy velmi rychle usměrnili. „Někdy mám i pocit, že rozumějí textům písniček, že jsou rádi za každé slovo. Díky této zkušenosti jsem přehodnotila celý svůj život,“ přiznává se.

Vězni Evě vyznali lásku

V jedné věznici jí dokonce několik vězňů po vystoupení vyznalo lásku. „Nejdříve jsem se tam ale bála tak, že mi hrůzou naskakovala husí kůže. Zaparkovala jsem své auto před vězeňskou budovou. Na mřížích v oknech doslova viseli vězňové. Plivali mi na auto. Byli nechutní.“ vzpomíná zpěvačka. Koncert ale byl nakonec perfektní. Musela dokonce několik písniček přidávat. „Když všechno skončilo, začali dozorci vězně odvádět do cel. V rohu tělocvičny ale zůstala skupinka asi deseti trestanců, které nikdo neodváděl. Dodala jsem si odvahy a oslovila jsem je.“ říká Eva. Jeden z nich se nakonec odhodlal a začal za všechny „mumlat“ o tom, jak se všem koncert líbil. Ostatní do něj ale šťouchali, aby řekl ještě něco. „Nakonec z něj vypadlo, že se do mě všichni zamilovali. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Bylo to moc hezké. Když jsem pak odjížděla, tak vězni zase viseli na těch mřížích, už mi ale nikdo neplivat na auto. Chovali se úplně jinak – posílali mi vzdušné polibky. Bylo to nádherné,“ končí své vypravování sedmadvacetiletá kytaristka a šansoniérka Eva Henychová a dodává, že dodneška si s jedním z vězňů zmíněné moravské věznice dopisuje. Z jeho dopisů se dozvěděla že několik dní po jejím koncertu vládnul v celé věznici zvláštní klid naplněný melodiemi jejích skladeb.