ZLÍN - Poprvé se dotkla kumštu v jedenácti letech, kdy si zahrála jednu z hlavních rolí v televizním seriálu My holky z městečka. Kariéra herečky však nechala Evu Henychovou, rodačku ze Zlína, vklidu. Stále více se totiž věnovala kytaře, zpěvu a poezii. Když pak jako šestnáctiletá vyhrála v roce 1991 Portu, bylo rozhodnuto.

V hudební branži se dokázala prosadit. Ostatně už během studia kytary a zpěvu na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze se stala uznávanou písničkářkou, o které se ví, že si písničky skládá a textuje sama. Zatímco někdo vidí v sympatické a letos šestadvacetileté rusovlásce šansoniérku, pro jiné může být českou Suzanne Vega. Vystupuje s vlastním recitálem, ale nechybí ani na charitativních koncertech a dalších akcích nejen po vlastech českých. Zpívá v klubech, kulturních domech i kostelech a své posluchače si získává jak mistrnou hrou na kytaru, tak sugestivním hlasovým projevem. I když bydlí stále v Pozlovicích u Luhačovic, stejně je víceméně pořád na cestách. Vedle několika set koncertů stačila natočit i dvě alba. - Alba vyšla pod názvy Svítání a Za stěnou z papíru a pokud vím, tak se jich prodalo skoro deset tisíc kusů...

Ta alba, ať už na CD nebo kazetách, mi nevydala žádná firma, ale všechno to vyšlo vlastním nákladem. Bohužel, nepřišla žádná nabídka ani od velké firmy. A protože jezdím po republice už nějakou tu sezónu a písniček se vrší, nebylo to zase až tak od věci je natočit. A kde se dají koupit? Především na mých koncertech. Pokud lidem moje písničky něco řekly a chtějí se k nim třeba vrátit, tak je mohou mít i v jejich studiové podobě.

Nepatříte tedy žádné firmě či agentuře?

Vím, jak to chodí nejen ve světě, ale i v tuzemském měřítku a vlastně si ani nedovedu představit, že bych měla něco jako tým, který by určoval směr a cíl, a že bych se někomu na něco smluvně upsala. To není nic pro mne, když si všechny písničky píšu sama. A taky nemám ráda diktát. Proto je pro mě spíš výhoda, že si dělám jen to, co mě baví a co já sama pokládám za dobré. Samozřejmě, že se o tom radím smým manažerem, který mi neuvěřitelně pomáhá, ale jsem to já, kdo nakonec řekne: Tak tohle budu zpívat, tohle udělám. Ta samostatnost a nezávislost se projevuje i vdalších věcech. Mohu si třeba regulovat cenu cédéčka či kazety, a to tak, že je to spíš ta spodní hranice - CD za tři stovky, kazetu za sto padesát korun. To je myslím maximum i pro lidi, kteří chodí na mé koncerty.

Máte představu, kdo všechno chodí na vaše koncerty a kdo si kupuje i nosiče?

Obyčejně na ně dobře vidím a taky se snimi pak bavím, třeba zrovna po koncertě, takže bych měla vědět, co je to za lidi. Generačně je to širší, to si netroufám odhadnout, ale zato vím, že jde o lidi, kteří poslouchají texty a mají rádi příběhy. Možná mají rádi i kytaru, na kterou se doprovázím, a spíš je jim bližší komornější projev. Některé posluchače dokonce vídávám na svých koncertech nejednou. To je fajn zjištění.

Novou desku pro ně náhodou nechystáte?

To víte, že mám v plánu nové album, ale nijak s jeho dokončením nespěchám. O to víc si vychutnávám živé koncerty, kterých jsem měla a mám pořád požehnaně. I na nich vlastně sbírám materiál, který stejně jednou použiju. Samozřejmě, že mě k napsání textu neinspirují jen moje osobní peripetie a zážitky, ale hodně i lidé, s nimiž se na svých cestách za publikem potkávám.

V minulém období jste vystupovala také v několika věznicích. Bory, Heřmanice, Světlá nad Sázavou, Vinařice...

Lákalo mě to, i když ty poznámky, které jsem si někdy hned po příjezdu vyslechla, byly dost vulgární a nechutné. Ale bylo to jen do začátku koncertu. Pak se vše jakoby zázrakem celé změnilo a já tam měla najednou skvělé publikum. Pak už se to obešlo bez poznámek. A když jsem odjížděla, cítila jsem, že se jim můj recitál líbil. Dokonce za mnou volali, ať přijedu zase.

Máte za sebou ale i sérii koncertů pro krajany v Moldávii a na Ukrajině. Taky jste vystupovala před českými jednotkami SFOR v Bosně. Je pravda, že se chcete představit s rockovou kapelou a jak vůbec vidíte váš umělecký vývoj?

Ta spolupráce s kapelou se měla rozběhnout, ale prozatím jsme celý nápad a realizaci odložili. Sama ale nevím, kdy a jestli vůbec k této fúzi dojde. Možná bych ale chtěla zkusit něco jiného, což souvisí i s tou mou uměleckou budoucností. Snad by to oslovilo i příznivce. Sama ale nevím, jak to nakonec všechno dopadne. Třeba mě to věčné harcování unaví a pořídíme si s manželem miminko.

Copyright 2011 Eva Henychová | všechna práva vyhrazena | web pohání Wordpress | Administrace design vytvořil Tomáš Vránek