Eva Henychová
Datum: 15.12.2001Zdroj článku: Lavina, 15.12.2001
Autor: Koníček Petr
PK: Co pro tebe znamená víra?
P>EH: Víra je moje soukromá věc, dost nerada o tom mluvím, protože jak někde řeknu, že jsem věřící, novináři z toho udělají titulek. Dostávám pak nálepku "křesťanská písničkářka". Není to příjemné, protože mě to vrhá do určitého světla, které je pro některé lidi úplně nestravitelné. Nepřijdou pak na můj koncert jen proto, že o mně někde slyšeli, že jsem křesťanka. Přitom vím, že by je písničky oslovily.
PK: Chceš, aby se rozhodovali, jestli půjdou na koncert na základě toho, jak zpíváš, a ne kdo jsi..
EH: Přesně tak. Kdysi dávno jsem měla pocit, že budu evangelizovat, pak jsem postupně postoje v těchhle věcech hodně přehodnotila, protože jsem zjistila, že věřícím, kteří přijdou na koncert, stačí strašně málo, aby měli radost. Vůbec o těch věcech nemusím mluvit, stačí jen úplně lehoučké náznaky a oni pochopí, co jsem tím chtěla říct. Věřící písničky, které jsou o Bohu, poznají, ale není nutné říkat nevěřícím: "Tahle písnička je o Bohu, poslouchejte, to je tak, že, dvojtečka..." Já tu písničku zazpívám a každý si v tom najde něco svého. Není nutné jim to vysvětlovat.
PK: Myslíš, že je ochuzení pro lidi, že to nepoznají?
EH: Ne, v žádném případě, ochuzení je pro ně to, když to poznají. V tu chvíli je to jako když začne někdo vysvětlovat báseň. "Básník tím chtěl říct že…" Básně se čtou pro pocit, pro to, že si v tom něco najdeš, co tě vrhne do nějaké nálady. Já si myslím, že Bůh působí skrze umění a není potřeba na něj znovu poukazovat. On je v něm přítomný a ti lidé, když tam sedí, tak k nim mluví a já jim nemusím říkat: "Pozor, mluví k vám Bůh!" Když to řeknu, tak se polovina z nich zvedne a odejde. Musím jakoby zachovat to tajemství. Musím jim dát prostor, aby si na ty věci sami odpověděli, aby si v tom Boha sami našli a pojmenovali. Nejsem kazatel ani kněz. Mně se strašně líbilo, když jsem byla v Dobrušce na koncertu, který neorganizovali křesťané. Ti mi vyprávěli o tom, jak přiměli jít na koncert do kostela lidi, kteří v nic nevěří, odmítají existenci Boha. A právě tito lidé odcházeli z koncertu a úplně zářili. V okamžiku, kdyby jim někdo řekl, ať přijdou do kostela na koncert duchovní hudby a Eva Henychová je křesťanská písničkářka a zpívá o Bohu, tak tam jednak nepřijdou, a i kdyby je tam někdo donutil přijít, tak to v písních budou slyšet a bude jim to vadit.
PK: Čím myslíš, že ta averze je? Proč lidé nechodí na umění a hledají v tom něco jiného?
EH: Je to hrozně složité. Konkrétně v našem národě je averze opravdu hrozná. Já myslím, že to nemá nikde jinde ve světě obdoby. Osobně to cítím třeba ve své rodině. Tam nemohu říct ani jediné slovo o Bohu.
PK: Někdo tě k víře přivedl?
EH: Já mám pocit, že si mě Bůh "přitáhl" sám. Já jsem vlastně v Boha věřila vždycky, už jako malé dítě, i když jsem vyrůstala v ateistické rodině. Někdo se s tím prostě narodí. Vědomí existence Boha jsem v sobě měla vždycky, akorát v té pubertě jsem měla potřebu ho nějak nazvat. Trošku jsem brouzdala ve východních směrech, až jsem se dostala ke křesťanství.
PK: Neměla jsi problém s "institucionalizováním" víry?
EH: Měla, ale pak se to ve mně náhle zlomilo. Když jsem uvěřila v Ježíše Krista, tak jsem si myslela, že je to hrozně snadné, ale mám s tím problém dneska. S tím, že když je člověk členem nějaké církve. Je to tak, že třeba někam přijdu a tam lidé automaticky počítají s tím, že budu zapadat do jejich představ. Třeba je někde setkání s papežem a hrozně se diví tomu, jak to, že jsem tam já nejela, že tam přece jsou všichni křesťané. A když to vysvětlím, tak jsem najednou "divná", jsem prý vůbec křesťan? Někdo se mnou dělá rozhovor do rádia a řeknou mi: ".. no, a když je toho Svatého Václava, tak to byste nám jako zasvěcená osoba mohla něco říct…" Já se k tomu nepovažuji povolaná. Víru chci vyznávat svým životem, cítím to jako svoji soukromou věc.
PK: Co u tebe víra změnila?
EH: Uvěření v to, že Ježíš Kristus za mě umřel a vzal na sebe moje hříchy jsou radikální změny v životě. Možná je škoda, že v tu chvíli se život nezastaví. Já bych byla hrozně ráda, kdyby se víra nespojovala s mým uměleckým životem.
PK: Posluchači ti staví mantinely..
EH: Jasně, já chci být svobodná. Umění není o tom, jestli jsem křesťanka nebo ne. Má být posuzováno podle toho, jestli je dobré či špatné.