Hrát ve věznicích? Eva Henychová se tomu nebrání.

"Poprvé jsem věznici navštívila přibližně před rokem a byla jsem příjemně překvapena jejich reakcí," popisuje své první setkání s vězni, coby posluchači, sedmadvacetiletá Henychová. "Dokonce bych je přirovnala k intelektuálnímu publiku nějakého význačného klubu, jak tiše a soustředěně vnímali mé písničky," zamýšlí se Henychová.

Přesto přiznává, že poprvé šla do věznice se strachem a samozřejmě obvyklými předsudky. Ale sama se ničemu nebrání a drží se hesla, že by člověk neměl věci odmítat bez toho, aby je vyzkoušel. "Čekala jsem oplzlé chlapy. A v publiku seděli přemýšliví lidé. Samozřejmě, že ne všichni. Ale potkala jsem tam spoustu zajímavých lidí," přiznává zpěvačka s tím, že rozhodně nechce vězně bránit či jejich činy snižovat.

"Člověk se na ně nesmí dívat skrz prsty, ale v žádném případě na svých koncertech nemoralizuji," popisuje svůj přístup k vězňům na koncertech. "Snažím se to brát jako normální návštěvu a oni jsou za to vděční," dodává Henychová, která je známá publiku svými folkovo-šansonovými písničkami. "Ve svých písničkách se snažím reflektovat skutečný život, který se nejlépe potkává právě na okrajích, čím jsou třeba i věznice. Šedý průměr není příliš inspirující," odhaluje svou tvorbu zpěvačka, která hodlá ve své koncertní šňůře po věznicích dál pokračovat. "Smysl těchhle koncertů? V žádném případě moralizovaní, spíš je to o tom ukázat, že jsou i lidé, kteří jim drží palce, aby v sobě našli schopnost začít znovu," zakončuje své vyprávění Henychová.