Na vězně mám slabost

Jak jste se vůbec ke koncertování ve věznicích dostala? Kolik už jich máte za sebou?

Dostala jsem se k tomu tak, že si moje vystoupení objednali zaměstnanci věznice na Borech v Plzni. Od té doby jsem hrála v dalších třech věznicích všude po republice. Zatím poslední, tedy čtvrtý, jsem absolvovala ve čtvrtek ve Vinařicích kousíček od Kladna. (Dnes má Eva Henychová za sebou již pátý, neboť v pondělí koncertovala ve věznici v Jiřicích, pozn. aut.)

Co vězni jako publikum, jsou horší, nebo lepší?

Lepší snad nejsou, ale jsou vděčnější. Ze začátku sice dost hlučí, povídají si nebo pokřikují, ale během prvních tří nebo pěti písní se zklidní. Ti nejrušnější, co tam jsou očividně omylem, většinou odejdou, protože pochopí, že to pro ně asi není, a ostatní v klidu poslouchají. Z toho ticha jsou vždycky všichni dozorci a ostatní personál úplně hotoví. Je to tím, že se o ně starají s vědomím, že to jsou drsný chlapi a zločinci, o kterých je lepší si nedělat žádné iluze a čekat spíš to horší. A během koncertu najednou vidí, že mají co dělat s normálními a docela i inteligentními lidmi.

Takže se díky koncertům nějak změnil váš pohled na vězně?

Určitě na vězně a určitě na lidi vůbec. Skoro bych řekla, že vězňové vnesli jiný rozměr do mého života. Tím, že jsem měla možnost se s nimi osobně setkat, jsem pochopila, že se takové věci skutečně dějí. Na tresty mám svoji teorii. Pokud člověk spáchá nějaký zločin a je za něj potrestaný, neznamená to, že by měl být během výkonu trestu odříznutý od světa.

Dalo by se tedy říci, že s vězni soucítíte?

Ano. Mám na ně vyloženě slabost, což mi spousta lidí vyčítá a tvrdí, že to vidím hrozně idealisticky a všechno zlehčuji. Uznávám, že asi trochu přeháním, ale je to taková moje úchylka. Ne snad, že bych měla v rodině či já sama takovýto problém, ale tak nějak si uvědomuji, že i člověk, který někoho zabil, není nutně zlý. Ono když si člověk poslechne některé příběhy, pochopí, že je všechno hodně složité, často to souvisí s rodinnými vztahy, s prostředím, z něhož pochází nebo v němž v dané době žil. Většinu vězňů tvoří nechtěné a odkládané děti, často Romové, s velmi nízkou úrovní vzdělání.

Můžete nám prozradit některý z vězeňských případů, u něhož považujete trest za přehnaný či krutý?

Vyprávěl mi dozorce příběh jednoho kluka, kterému mohlo být v době zločinu něco přes dvacet, byl zakomplexovaný, asi nepříliš hezký, a tak si pořád nemohl najít žádnou holku. Kamarádi se mu za to neustále posmívali. Pak šel jednou na mejdan se spolužáky ze školy a všichni se hrozně opili. Ten kluk hrozně miloval jednu holku, a tak se stalo, že ji tam v té opilosti znásilnil, přitom uškrtil a nakonec utekl. Ráno se probudil, všechno se mu srovnalo v hlavě a šel se udat. Proběhl soud a oni ho odsoudili na nějakých patnáct let. I když se mohl odvolat a nejspíš by mu díky polehčujícím okolnostem trest i o několik let snížili, odmítl to s tím, že udělal trestný čin a že si to zaslouží. Tím se nechal dobrovolně odsoudit mezi ty nejsprostší zločince a vrahy a teď je tam s nimi zavřený na patnáct nebo dvacet let. Pro toho kluka je to konec, mezi nimi duševně zahyne a může odejít jako skutečné zvíře. Často se ve věznicích stává, že si silnější na slabších vynucují homosexuální vztahy a zrovna on patří přesně k těm slabším. Vím, že udělal strašnou věc a rodiče té holky ho určitě k smrti nenávidí a přáli by mu šibenici, ale na druhou stranu není všechno jen černobílé. Samozřejmě bych ho nepustila na svobodu, ale kdyby byla jiná možnost, jak ho zavřít, jiný přístup...

Máte nějakou špatnou zkušenost spojenou s koncerty?

Víte, já s vězni nejsem v tak těsném kontaktu a tak dlouho, aby mohlo k něčemu špatnému dojít. I když nevím, co by se mohlo stát, kdyby mě někdo zavřel mezi dvacet hladových vězňů, kteří jsou několik let sami bez ženský. To by asi dopadlo špatně. Ale na druhou stranu, když je potkám pouze někde na chodbě, oni přeci nemají potřebu nějak mi ubližovat. Za jedinou špatnou zkušenost bych mohla pokládat jen prvotní neklid koncertů.

Jak jste zmínila, jsou tam třeba půl roku, dvacet let bez ženy, teď mezi ně přijdete vy, co oplzlé připomínky?

Samozřejmě si jich vždycky pár vyslechnu. Stává se to na začátku, když přijedu autem před věznici. Oni tam visí na mřížích a vykřikují takové ty klasické chlapské narážky, co říkají třeba chlapi, když jdou opilí z hospody. Člověk to ale tak nesmí brát a nesmí se z toho zhroutit.

Takže vás to neodradí?

Ne, vůbec, ono když jim zazpívám a oni mě trochu poznají, už to při odjezdu nevykřikují. To pak visí na mřížích a mávají mi. Už pro ně nejsem jenom nějaká ženská X, která má prsa.

A co pocit, když jste šla do první věznice?

Tak to jsem měla opravdu strach. Já tedy vždycky, když tam jsem, mám divný pocit. Například v první věznici byl zážitek z vystoupení velkolepý. Tehdy jsem opravdu netušila, do čeho jdu, a počítala jsem spíš s tím nejhorším. Vzpomínám si, jak jsem potřebovala na záchod, a kamarád, co mě tam pozval, mi říkal, kdybys na záchodě náhodou potkala někoho, kdo tam uklízí, tak se ho neboj. Já jsem se ale tak strašně bála, že jsem odmítala jít sama. Tenkrát jsem měla vážně představu, že až potkám na chodbě nějakého vězně, tak na mě hupsne a hned mě zabije.

A vy si vážně myslíte, že by se to nemohlo stát?

Nevím, musel by mít nějaký důvod, který bych mu asi neměla jak dát. A navíc, on tam sedí za něco a je si moc dobře vědom, kolik života ho to stálo. Když zabil jednoho člověka, tak si asi rozmyslí, jestli zabije ještě dalšího a navíc bezdůvodně.

Teď, když čtete v novinách, že například nějaký chlap zabil tříleté dítě a dostal za to nějakých deset let, za což se většinou spousta lidí bouří, co se vám osobně v té chvíli honí hlavou?

Já bych se bránila vyslovit nějaký soud na adresu člověka, kterého osobně znám, natož na někoho, koho vůbec neznám. My přeci do celého problému nevidíme. Když například televize Nova natočí krátký šot o vraždě, tak je to vždy jen část pravdy. A druhá část, většinou důvod, co k tomu člověka vedlo, pod jakým tlakem v tu chvíli byl apod., zůstane mnohdy utajena. Mám pocit, že i deset let je dostačující trest, protože být deset let někde zavřený, znamená přijít o veliký kus života.

Teď se mi úplně vybízí poslední otázka. Jaký máte názor na případné znovuzavedení trestu smrti?

Je to hrozně těžké, ale kdybych měla hlasovat, tak se asi přikloním k tomu nezavést, protože desetkrát to může být spravedlivé a pojedenácté ne. A to bych nechtěla mít na svědomí.