Západní Čechy byly pro písničkářku objevné
Datum: 1999-02-18 00:00:00
Zdroj článku: Západočeské noviny Domino 17. 2. 1999
Autor: Antonín Kunc
Svou první koncertní šňůru po západních Čechách absolvovala pražská folková písničkářka Eva Henychová. Její zpěv, doprovázený kytarou, mohli slyšet posluchači v Plzni, Aši a Ostrově.
- Jak se vám líbilo a hrálo na západě Čech?
- Bylo to pro mě objevné už tím, že koncertní šňůru jsem měla v západních Čechách poprvé. Je to tady úplně něco jiného než třeba na Moravě. Je pro mě velmi zajímavé, čím lidi tady žijí.
- A co je tady odlišné, co vás tu nejvíc zaujalo?
- Život tady je tvrdý a lidi se tu musí moc snažit, aby si vydělali peníze i na to nejzákladnější. Objela jsem takřka celou republiku, a když to srovnám, ceny tady jsou vyšší a přitom platy asi budou stejné jako všude jinde. Dověděla jsem se, že firmy tady krachují, a co funguje, jsou night cluby. Je hrozně těžké tady podnikat …
- Co pozitivního vás zde zaujalo?
- Přístup některých lidí, se kterými jsem měla možnost se setkat. Když budu konkrétní, tak například zaměstnanci kulturního střediska v Aši. Byl mi moc sympatický jejich přístup ke kultuře a k obyvatelům Aše. Angažují se pro pořádání i takových pořadů, které si rozhodně na sebe nemohou vydělat, ale v Aši mají své publikum. Jsou to třeba koncerty vážné hudby, na které přijde třicet lidí. Je jednoduché se na takovou práci vykašlat, ale právě ta výdrž je na tom to, co mě fascinuje. Jinde v republice se na takové věci dávno vykašlali, protože proč by dělali věci, které se jim nevyplatí …
- Samotný koncert v nejzápadnějším městě, v Aši?
- Přišlo právě těch asi třicet posluchačů, seděli jako myšky a byli neuvěřitelně pozorní. Měli tam s sebou dokonce několik dětí …, překvapilo mě, jak byly hodné.
- Vy tedy nemáte ráda bouřlivou atmosféru, která některé umělce na pódiu vyhecuje?
- Nemůžu říct, že nemám ráda, když jsou lidi trochu odvázanější, nebo když se mnou přímo navážou kontakt. Ale pro ty, kteří znají mé písně, je jasné, že to ve větší míře na mých koncertech ani není možné. Protože ty písničky jsou o něčem jiném.
- A o čem?
- Na takovou otázku nerada odpovídám, protože na to odpovídají právě písně. Rozhodně mi nejde o to, aby v lidech vyvolávaly ohromné nadšení, nebo aby se lidi dvě hodiny popadali za břicha. Je to spíš asi o nějakém zamyšlení …
- Náš rozhovor děláme uprostřed vaší koncertní šňůry a já slyším, že chraptíte. Jak takový koncert hlasově zvládnete?
- Ani mně se nevyhnula chřipková epidemie. Asi jsem si nachlazení přivezla už z Prahy a na koncertě v Lochotínském pavilonu v Plzni jsem promrzla. Ne že by tam netopili, ale přece jen bylo venku mínus patnáct. Řeším to tak, že se snažím během dne moc nemluvit a šetřím hlas. Večer před koncertem se důkladně rozezpívám. Pokud dbám na správnou hlasovou techniku, tak ani nachlazení nevadí.
- Jste folková zpěvačka a přitom mluvíte o hlasové technice. Děláte snad i do opery?
- Do opery rozhodně ne, ale posledním rokem studuji na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, kde se učím zpěvu. Moje učitelka sice dělá vážnou hudbu, ale vede můj hlas tak, aby byl použitelný pro žánr, kterému se věnuji já. Na konzervatoři studuji kromě zpěvu i klasickou kytaru, což je pro mě stejně důležité.
- Nehrozí vám, že až budou váš hlas a vaše kytarová technika dokonalé, že se přece jen vydáte na cestu vážné hudby?
- Myslím, že do konce života se budu mít co učit jak ve zpěvu, tak ve hře na kytaru. A nevnímám to jako hrozbu. Dělat vážnou hudbu přece není žádná ostuda a folk nedělám proto, že chci dělat folk, ale proto, že je to vhodný prostředek k mému uměleckému vyjádření.
Za rozhovor poděkoval