Eva Henychová
Datum: 01.10.2001Zdroj článku: Západ, 1.10.2001
Autor: Kateřina Lehečková
Ročně máte asi 170 koncertů, dá se to vůbec zvládnout?
Zatím to zvládám, je to jako když někdo pracuje od nevidím do nevidím. Je to taková droga, baví mě pracovat na tom, co umím, chci to dělat naplno, protože to stojí za to. Když mám pak volný den, odpočívám. To je potom naprostá relaxačka.
24. října Vás uvidíme také v Plzni, v Divadle Čas. Co se Vám na našem městě nejvíce líbí?
Miluju centrální náměstí, je to velký prostor, který dejchá. V Divadle Čas hraju poprvé a moc se těším.V Plzni mám velkou posluchačskou základnu. Plzeň je vůbec velmi kulturní město. Je tady hodně akcí tzv. okrajových žánrů a lidi na to choděj. To se často nestává, mnohde jsou okrajové žánry propadáky. A plzeňský pivo je fakt dobrý.
Jak vznikají Vaše písničky?
Z dlouhodobého pocitu, nebo stavu. Chci pojmenovat něco, co je mimo mě, nebo se mě týká. Říkám, že písničku "nažívám", nevzniká z jednoho pocitu nebo impulzu. Vždycky to ale nejde, i když vím, co chci říct.
A co Vaše první deska? Jak vlastně vznikla?
Udělala jsem si takový lepší demáček. Tři sta kusů kazet pro přátele a známé a pro lidi na koncertech, abych jim měla co nabídnout. Během dvou měsíců byly pryč, a tak jsem udělala další a další. Desky se prodávají vlastně jen na koncertech, ale je to ohromný množství. Někdy, když vidím ten sál, tak si říkám, to si snad desku koupil každý!
Koncertujete i ve věznicích. Jaké to je?
Člověk to jednou zkusí a vidí, že to jde. Mám skvělý ohlas. První koncert byl tady v Plzni na Borech. Byl to pro mě velký zážitek. Člověk vlastně neví, co má čekat, když jede hrát pro vrahy. Kupodivu nějak ty chlapy zvládám. Asi jako někdo umí pracovat s dětmi. Neřeším, ani mě nezajímá, jestli někdo zabil člověka, nebo vytuneloval banku, já jedu hrát pro lidi. Nechci je odsuzovat, odsouzeni už jsou. To je takové české maloměšťáctví "nebav se s ním!" atd. Ale všechno je složitější. Mnohdy si ženy na vraždu nahrávají nevěrou, pak stačí trocha alkoholu. Nic není černobílé. Doufám, že z vězení vyjdou lepší, než tam přišli.
V médiích se často propírají diskuse o výši trestů. Jaký názor na to máte Vy?
Za deset let přijde člověk o velký kus života. Když si představím, že bych měla být deset let ve vězení, vyšla bych ven ve 37 letech. Ztratila bych spoustu času, třeba bych nemohla mít jen tak bez problémů děti a tak. V tomhle smyslu je pro mě takový trest dostačující.
Jednou jste řekla, že neumíte hrát pro konzumní obecenstvo. I já mám pocit, že dobré věci, ať už hudba nebo filmy se stávají záležitostí hloučku intelektuálů z filmových klubů a podobně. Myslíte, že se s tím dá něco dělat?
Vždycky existovalo stádo lidí, kteří šli za nejsilnějším hlasem. Ať už za komunistů, při "Sametové revoluci", nebo teď s Novou. Společnost musí být rozvrstvená a nějaké procento lidí se vždy zajímá o něco jiného. Mám takovou teorii. Musela by existovat cenzura v pozitivním smyslu, která by pěstovala v lidech smysl pro dobrou kulturu a omezovala špatnou. Něco jako moudrý táta, který by dětem říkal: "ne, čokoládu až po obědě." Je to jako s dětmi v šesté třídě. Když přijde učitel a řekne: "chcete se učit zeměpis nebo si prohlížet sprostý obrázky", tak se děti rozhodnou pro obrázky. Tahle možnost výběru se jim nesmí dát.
Proč Vy nejste také tou Star, která každý týden vystupuje v jiné televizní show?
Hm, teď nechci vypadat, jako že si myslím, že jsem lepší než oni. Ale v televizi bych byla trapná já, nebo oni. Nedělám tu popmuziku, kde jde jen o to, kolik která zhubla, co má na sobě apod. Mám svou posluchačskou základnu a s tím už se dá uživit.
Co Vaši fanoušci?
Nemám fanoušky jako třeba Lunetik, kteří by chtěli mé podpisy na zadeček. Mám je na jiné rovině. Celý koncert je takové komorní prostředí. Je to hezké setkání s úžasnými lidmi. Koncerty jsou klidné, když se někomu něco nelíbí, přijde za mnou po koncertě a řekne mi to. Musí existovat nějaký negativní názor, jinak je to podezřelý.
Hrála jste také pro Čechy na Ukrajině. Jaké byly Vaše zážitky?
Když jsem se vrátila domů, myslela jsem že jsem někde v Americe! Silnice bez děr, u silnic pumpy, které fungují, a čisté záchody. Uvědomila jsem si, že tady můžu nadávat na malého českého člověka, ale třeba staří lidé tady mají důchod. Tohle lidé tam nemají. Došlo mi, že podstata života je v něčem jiném. Lidé jsou tam nádherní. Žijí v chajdách, dojí si mléko. Jestli je člověk dobrý nebo zlý, je prostě jen v srdci,v ničem jiném. Uvědomila jsem si také, co je to být Čech. Potomci Čechů na Ukrajině jsou děsně pyšní na to, že jsou Češi. Mají tam staré knížky po babičkách a oprašují si starou a zkomolenou češtinu.
Co plánujete do budoucna?
Novou desku plánuju tak za rok, možná dva. Mám svoji malou firmičku, takže jsem sama svým pánem. Nejsem odkázaná na to, co mi kdo napíše.