Eva Henychová - Ukázat ohlas

Eva Henychová skládá z lásky

Datum: 1998-10-01 00:00:00
Zdroj článku: Moravský jih 30. 9. 1998
Autor: Jarmila Miškeříková

Eva Henychová je sympatická třiadvacetiletá folkařka – kytaristka. Má krásný, melancholicky laděný hlas, kterým dovede zazpívat píseň tak skvěle, že z toho jde člověku až mráz po zádech. Jako jedenáctiletá vstoupila do podvědomí veřejnosti dětskou rolí v televizním seriálu My holky z městečka. Ve svých šestnácti letech se, coby gymnazistka, přihlásila na Portu, kde získala v celostátním finále interpretační cenu, čímž se stala nejmladší nositelkou Porty, a tou je dodnes. V roce 1995 vydala svoji první kazetu s názvem Svítání. V současné době studuje na Konzervatoři Jaroslava Ježka obory kytara a zpěv. Zrovna tak krásné jako její písně jsou Eviny dlouhé, zvlněné, zrzavé vlasy, díky kterým působí jako víla z pohádky. Svým fluidem dokáže pro obecenstvo na koncertech vytvořit oázu klidu a nepřímo každého přinutí, aby se zamyslel nad smyslem svého života. Nejinak tomu bylo i minulý čtvrtek, když hrála v břeclavském EmM klubu.

Většina tvých písní je o lásce. Jaké s ní máš zkušenosti?: Dejme tomu, že člověk polapí ptáčka. Záleží na tom, co s ním udělá a jak se k němu zachová. Může si jej třeba zavřít do klece, která bývá většinou zlatá, nosit mu pravidelně žrádlo a povídat mu, jak ho má rád. Ptáček je sice v podstatě spokojený, ale pořád zkouší, jestli člověk náhodou nezapomněl zavřít dvířka. Je zde ale ještě jedno řešení. Člověk si ptáčka může položit jen tak na otevřenou dlaň, přestože může kdykoliv odletět. Zvláštní je, že v tomto případě od něj většinou neuletí. To je moje zkušenost lásky.
Co nesnášíš?: Nesnáším, když někdo využije mé důvěry a nějakým způsobem mnou manipuluje. Vždycky mi to velmi ublíží a já neznám jinou obranu, než že začnu brečet a jsem z toho strašně smutná. Nejhorší na tom je, že se ta moje špatná nálada potom přenáší na lidi kolem. Z toho jsem pak ještě smutnější.
Kdy se ti to stalo naposled?: Teď mám zrovna takové problémy ve škole. Naše škola je zvláštní tím, že se zde vychovávají většinou muzikálové hvězdy. Všechny moje spolužačky sní o tom, že z nich budou Lucie Bílé a Báry Basikové. Já jsem se sem před pěti lety přihlásila s naprosto jiným cílem a připadám si zde jako ošklivé káčátko. Často se tu setkávám s naprostým nepochopením toho, co dělám a jak myslím. Je to prostě úplně jiný svět.
Z tvých textů jsem pochopila, že věříš v Boha. Jak si jej představuješ?: Bůh je někdo, kdo je mi úplně nejblíže, mnohem blíže než ten nejbližší z lidí. Je někým, koho i já miluji nejvíce, více než nejbližšího z lidí. Je to nejabsolutnější spojení, jaké si dovedu představit.
Co považuješ za svůj největší úspěch?: Mým největším životním úspěchem je uvěření v Boha. Díky tomu jsem se zbavila spousty svých problémů a starostí, vyřešila jsem si vztahy se svými rodiči a se spoustou lidí okolo. Díky své víře jsem pochopila, proč jsem tady a že jsem tady moc ráda. Toto považuji za svůj největší životní úspěch.
Kdy jsi uvěřila v Boha?: Poprvé jsem o Bohu začala vážně mluvit a přemýšlet asi v šestnácti letech. Po revoluci jsem sbírala zkušenosti různých lidí, neboť se tehdy vyrojila spousta církviček a společenství a každý mě přesvědčoval, že právě on má pravdu. Byla jsem z toho celá zmatená, ale řekla jsem si, že Bůh asi je, že to cítím ve svém srdci, ale že se stanu věřící na volné noze a nebudu se raději nikde angažovat. Pak jsem potkala lidi z řad katolíků, kteří mi půjčili různé knihy a životopisy svatých. Začala jsem číst katolickou teologii a pochopila jsem, že to jinak být nemůže. V devatenácti jsem se nechala pokřtít.
Jak vznikla kazeta Svítání?: Tehdy se na mě moji kamarádi složili, s tím, že až vydám kazetu, tak jim každému jednu dám. Natočili jsme tedy takový větší demáček, po kterém se doslova zaprášilo a dnes už je prodaných skoro tři tisíce kusů.
Chystáš druhou kazetu?: Chystám. A když se mě někdo zeptá, kdy, odpovím, že až za rok. Už mám nachystaný nějaký materiál, ale stále mi chybí asi pět písniček. A vzhledem k tomu, že píšu rychlostí maximálně 5 písní do roka, tedy takových, za které se nemusím stydět, nasvědčuje skutečně vše tomu, že moje druhá kazeta nevyjde dříve.