Ukrajina je krásná země, ale žije se tam velice těžce

Jak by jste zhodnotila život na Ukrajině?

Ukrajina je okouzlující země, je tam však naprosto odlišná atmosféra a lidé tam žijí v hrozných poměrech. Hrála jsem hlavně ve vesničkách. Jen v Oděse byla atmosféra jiná, byl zde znát posun k civilizaci. Tito lidé byli zvyklí občas zajít do divadla, doma jim teče z kohoutků studená voda, což je úžasné a vrchol civilizace. Na vesnicích lidé zahnali krávy do chlévů a přišli na koncert. Také začátek koncertu tomu odpovídal, začínal v deset večer. Tito lidé byli poprvé na koncertě, to neznamená, že se jim to nelíbilo, ale zkrátka nevěděli, že je nutné po koncertě tleskat apod. Žijí odloučeni od civilizace, i když mají doma televizi. Je zcela běžné, že nemají splachovací záchod ani teplou vodu, ale mají televizi.

Strašně se mi na Ukrajině líbilo a lidé na mě moc zapůsobili. Jsou děsně pracovití, což si ani neumíme představit. Jejich děti vstanou ve čtyři hodiny ráno a mají za úkol podojit krávy, poklidit prasatům, dát krmení králíkům a pak jdou 15 kilometrů do školy a stejnou cestu zase zpět. Večer mají stejné úkoly a ještě se musejí připravit do školy.

To musí mít zřejmě vyřešen problém s nadváhou. Co dělají dospělí?

To je fakt. Nepotkala jsem jediného tlustého člověka. Dospělí nechodí do zaměstnání, pracují na svých hospodářstvích. Také města jsou od sebe velmi vzdálená. Možná by to šlo přirovnat jako kdyby v Praze, Brně a Ostravě byla okresní města a vše mezi tím by byly malé vesničky. Kromě toho, že Ukrajinci musí hodně pracovat, nezapřou pověst o nich, že skutečně všichni hodně pijí. Mají na vodku speciální skleničky - asi tak decovky, které se musí vypít až do dna, přičemž se pořád pronášejí přípitky. Měla jsem pocit, že každý kdo ráno vstane už má opičku a ta pokračuje až do večera. Také jsem se domnívala, že budou mít hodně dětí, ale není to pravda, mají jedno, dvě, maximálně tři děti.

A co politická nálada Ukrajinců?

Vypozorovala jsem, že všichni vzpomínají v dobrém na bývalý Sovětský svaz, jaké to bylo úžasné. I když i u nás se také najde menšina lidí, kteří vzpomínají na komunismus, na Ukrajině se na tom, že bylo lépe za komunistů, shodnou všichni. Protože všechno měli zadarmo a bylo o ně postaráno. Dnes je pro ně vše hrozně těžké. Nevědí, co je sociální či zdravotní pojištění, nebo důchod, to jsou věci, o kterých se jim nim ani nesní. Co si nevydřou vlastníma rukama, to nemají.

A jak čeští emigranti hodnotí dnes ČR?

Naši krajané nás hodnotí jako Zápaďáky. Když jsme přijeli obytnou Avii, obdivovali nás, jako bychom přijeli nějakým úžasným vozem. Všechny civilizované země se snaží komunikovat se svými uprchlíky a samozřejmě i ČR se snaží pomáhat. Problém je však v tom, že ČR poskytne stipendium vybraným žákům z Ukrajiny na školu v Česku, ale oni tady potom zůstanou. Třeba jsem viděla tři holčičky, které studují na naší střední škole, budou mít maturity. Jejich studium za moc nestojí, mají čtyřky a pětky, každý ročník dělají dvakrát, ale na Ukrajině jsou nejlepší. Pro ně je to něco fantastického, vždyť od krav se dostanou na internát, kde mají svůj pokoj, kachličkami obloženou koupelnu a to se jim moc nechce zpět. Jediné na čem mají zájem, vdát se a nevracet se na Ukrajinu, kde je jenom dřina. Stejně je to i u Ukrajinců, kteří u nás pracují na stavbách a vykonávají podřadnou práci. Okamžitě se řadí mezi ty lepší lidi, co jdou na západ.

Jak se po návratu díváte na Ukrajinu?

Ukrajina je krásná. Fascinoval mě Krym, byla jsem z něho nadšená. Spolu s Ruskem a bývalými zeměmi sovětského bloku by to mohla být druhá Amerika, mají vše - hory, lesy, moře, stejně jako Američané. Dnes je tam špatná atmosféra, špatné podmínky. Třeba na krásném pobřeží kousek od Jalty jsou klasické komunistické stavby, ale dnes jsou vybydlené, vyhořelé, no zkrátka hrozné. Všechno je o tom, že se snaží udělat dojem, zvenčí vypadá hotel, do kterého vcházíte honosně, ale v pokoji lezou po zemi švábi a taková je celá země.

A co Vaše současná hudební kariéra?

Nové CD vydávat nebudu, netlačí na nás žádná vydavatelská firma, takže rok dva počkám. Teď v létě budu jezdit na festivaly po celé republice a na podzim vyrazím na nekonečnou šňůru, ta skončí v půlce prosince. V srpnu budu hrát i na okrese Kroměříž v Koryčanech a také na plumlovském festivalu.

Je možné se dnes uživit muzikou?

Člověk od toho nesmí moc očekávat. Já si myslím, že si muzikant nežije špatně. Kdybych šla do práce, pracovala bych se svým vzděláním někde v "lidušce" a určitě bych se neměla tak dobře, jako se mám teď. Na druhou stranu představa lidí, že hudebník vydělává miliony, není správná. Je to tvrdá práce a když potřebuji nové auto a nemám na něho peníze, je to čistě můj problém, nikdo mi s ním nepomůže. Jinak každý hudebník žije klasický život jako každý jiný.

A jak jde prodej vašich CD?

Dobře. My si vydáváme CD sami, ale musíme platit za studio, za obaly, za vylisování. Necháme si to od firmy udělat na klíč, dostaneme třeba dva tisíce kusů a sami si je pak prodáváme na koncertech, kde se vždy schází naši příznivci. Když je prodáme, necháme si přidělat další. Takhle jsme prodali už přes 8000 nosičů.