Dává druhým a je obohacena

Havlíčkův Brod.

V týdnu do okresního města již po několikáté zavítala zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka Eva Henychová. Kdo však očekával koncert „slavné hvězdy“, mohl být zklamán. Za osobností Henychové a silou jakou oslovuje své posluchače nestojí nic z toho, co znamená být in. Křehce působící zpěvačka zaujme především svým ryzím lidstvím, citlivostí a pochopením, svým pohledem na život a svět. Možná i proto pro interpretaci svých písní často volí zcela jiná místa než bývá běžné, nehledá cestu pro druhé lidi k ní, ale sama se vydává lidem naproti. Se svou kytarou a nevšedním hlasem pohladila všechny generace obyvatel českých menšin na Ukrajině, v Moldávii, v Chorvatsku a v Polsku, hloubku radosti a naděje písní přináší do věznic. „Na láhev, která stojí na stole, se dívám ne jako na poloprázdnou, ale jako na poloplnou,“ je její krédo, které znamená hledat na situacích, do jakých přichází, na lidech, s jakými se potkává, to dobré, lepší. „Vnímám svět okolo nás se všemi barvami, nenechávám se ovlivňovat špatnou náladou společnosti,“ říká Eva Henychová. Svým koncertování rozdává životní optimismus a naději, sama se však také cítí být obdarovávána. Díky vystoupením v místech, kde není vše tak, jak jsou Češi zvyklí, uviděla nejen velkou chudobu a bídu společnosti – tu hmotnou i tu lidských osudů, ale i to, že největší poklady stejně tak jako nejhorší neštěstí si nosí člověk ve svém srdci. „A pak je jedno jestli chodíme pěšky a bosi, nebo jezdíme autem. Cítím, že hudba nás všechny přesahuje, díky jejímu působení se mohou stát divy.“ Po jednom z vystoupení ji vyhledala divačka a řekla: „Děkuji. Nutíte mne přemýšlet.“ Přesně to vystihuje atmosféru koncertu, obsah písní a osobnost Evy Henychové.