Eva Henychová - Ukázat ohlas

Zdeněk Vřešťál a Eva Henychová, Malostranská beseda Praha, 27.2.1992

Datum: 1992-03-01 00:00:00
Zdroj článku: Mladý svět, 1.3.1992
Autor: Ivan Hartman

Ten večer bylo ve vzduchu cosi rozpačitého.Několik obsazených stolů v sále (jeden dokonce skupinkou Francouzů s lahvovým pivem v ruce, kteří vydrželi do přestávky) a skoro plno vedle u baru. Ti na pódiu hráli, lidé u stolu tiše poslouchali a od baru bylo přes zavřené dveře slyšet barmanovo opakované psssssssst. Rozpačitý se zdál Zdeněk Vřešťál. Málo hraje a texty svých písní musí číst z notesu…

…Zdeněk Vřešťál ale vystupoval také proto, aby uvedl svého hosta – sedmnáctiletou písničkářku ze Zlína Evu Henychovou. V neúrodě písničkářů naší \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“nové\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“ doby je konečně tou, která upozorňuje, že s písničkáři s kytarou není konec, ale zároveň může být chápána jako jednooká královna ve slepé říši. Jsou tu tedy další rozpaky, tentokrát mé. Na straně jedné pro mne znamenalo její vystoupení v tomto komorním prostředí příjemné zjištění, že se objevil člověk vůbec nezatížený protestsongovým pohledem, zpívající velmi pěkným hlasem o životě jako o štěstí, které nás potkalo. Na straně druhé mnohdy tak žákovsky naivně a v neučesaných verších, že jsem až přestával věřit vlastním uším. \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“Spousta lidí, když mě slyší zpívat, prohlásí, že jsem naivní… A já jsem ráda, že jsem naivní,\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“ řekla, jako kdyby předem tušila pocity publika. Ale když uprostřed svého vystoupení, někde mezi písní o nejkrásnější lásce (přiznala se, že ji celou napsala za čtyři minuty) a přídavkem, v němž bez kytary a s dostatečnou bravurou zazpívala šlitrovku Motýl, došlo na píseň Proč, napadlo mě, že v té chvíli možná slyším nějaké nové Chlapce na tom horním konci, kterými se před drahně lety zapsala Dagmar Voňková mezi \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“pány profesory\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\“ folkaře. Eva Henychová byla v Malostranské besedě teprve jen u zápisu mezi žáky, protože jedna vlaštovka jaro nedělá. Obvykle však na jaře nezůstává jen při vlaštovce jediné. Teprve uslyšíme, jaké jaro tentokrát přijde.