Eva Henychová - Ukázat ohlas
Návštěva u … písničkářky Evy Henychové
Datum: 1998-07-30 00:00:00
Zdroj článku: Radniční noviny Prahy 3, 7-8/98
Autor: Eva Bělíková
Návštěva u Evy Henychové – čtyřiadvacetileté půvabné dívky s kytarou.
Láska k folkové hudbě se Evě stala již před mnoha lety osudnou, neboť koníček se jí postupem času proměnil v zajímavé a pro mnoho lidí úžasné povolání.
- Zpěvaček-písničkářek se prý rodí méně než mužů stejné profese. Zdálo by se tudíž, že mají ženy (růže mezi trním) na své umělecké pouti snadnější život. Myslíte si, že je to pravda?
- Žen mezi písničkáři opravdu mnoho není. Proč tomu tak je, netuším. Vím jen, že písničkářských soutěží se účastní takřka výhradně muži. Pokud se mezi nimi objeví alespoň jedna žena, často získá velmi slušné ocenění, a to podle mého názoru zaslouženě. Nevím, jak se na to dívají jiné dívky z oboru, ale já osobně nemám pocit, že bych měla jako žena snadnější život.
- Již v sedmnácti letech jste vyhrála Portu 1991 a stala se tak nejmladší vítězkou tohoto festivalu. S jakou skladbou jste tehdy uspěla a jak na tento čas vzpomínáte?
- Neměla jsem úspěch pouze s jednou konkrétní skladbou. Dostala jsem ocenění "Interpretační Porta" – tedy za svou folkovou tvorbu a její interpretaci obecně. Tenkrát to byla pro mě veliká věc – přece jenom jsem do Plzně přijela jako dívenka z malého moravského města do neznámého muzikantského světa.
- Jakou hudbu posloucháte? Nacházíte v některém z českých nebo zahraničních zpěváků svůj vzor?
- Hudbu neposlouchám téměř žádnou, nejraději mám ticho. Svůj vzor nacházím v každém člověku, který něco umí, a nemusí to být vůbec muzikant.
- Písničky si také sama skládáte, kde hledáte inspiraci?
- Inspirace? Já nevím. Myslím, že ji nejvíce potkávám právě v naprostém tichu. Vůbec se mi zdá, že dobrou hudbu v sobě člověk uslyší jen tehdy, když se ztiší a poslouchá …
- Vzniká u Vašich písní nejdříve text, anebo hudba?
- Myslím, že obojí současně. Nejdřív přijde myšlenka, nápad, co chci sdělit, a pak se objeví slogan, verš, který už má svoji melodii.
- Prozradíte čtenářům něco ze svého soukromí? Pocházíte ze Zlína, ale trvale žijete v Praze 3 …
- Do Prahy jsem přišla v osmnácti letech, původně za svou láskou. Později jsem začala na Konzervatoři Jaroslava Ježka studovat kytaru a zpěv, a tak, přestože mi z velké lásky příliš nezbylo, pobyt v Praze se mi prodloužil.
Za těch šest let jsem se osmkrát přestěhovala, až se před rokem objevila možnost bydlet na Žižkově. Je to má oblíbená čtvrť, o které si myslím, že se jí jako jedné z mála podařilo zachovat si tvář staré Prahy. Klikaté uličky, staré činžovní domy, kostely, obchůdky s příznivými cenami a minimum turistů. Navíc bydlím v bytě s výhledem do Mahlerových sadů, kde je klid a kde mě dokonce ráno budí zpěv ptáků.
- Pomalu, ale jistě se blíží sezóna, co pro své příznivce a posluchače připravujete?
- Písničkářská sezóna má trochu jiný charakter než divadelní. Jejím centrem jsou folkové festivaly přibližně od května do září, a pak recitály v různých městech, které jsou nejčastěji na jaře a na podzim. Přibližně leden a únor jsou pro folkového muzikanta měsíce prázdnin.
Od září tohoto roku budu hrát v Praze asi jedenkrát za měsíc, pokaždé na jiném místě, aby ke mně měli posluchači z jednotlivých koutů blíž. Pro Prahu 3 připravuji předvánoční recitál na 2. prosince v Atriu na Žižkově (shodou okolností naproti domu, kde bydlím).
