Píseň, kvalitní materiál, se dá tvárnit různým způsobem

Šestadvacetiletá zpěvačka, kytaristka a šansoniérka Eva Henychová navštívila o víkendu náš region, aby zazpívala a zahrála písně ze svých dvou vydaných nosičů. Evě jsem položila několik otázek.

Loni na jaře vám vyšlo druhé album, bylo složité dát všechny písně dohromady? Kde se natáčelo?

Točili jsme v Praze ve studiu které vlastní zvukař Jirka Mašek. Ten byl svého času dvorním zvukařem Žalmana a od té doby se známe. On moc dobře zná moji muziku a rozumí jí, dokáže moje skladby točit tak, jak si to představuji. Nejsem naštěstí u nějaké velké firmy, která na mě tlačí, že jsem podepsala smlouvu a že musím každý rok vydávat desku. Jsem nezávislá a všechno vydávám vlastním nákladem, takže můžu v poklidu tvořit. Na to, ab mohlo CD vyjít, potřebuju několik let, nedokážu říct kolik, minimálně dva nebo tři roky. Tematicky je seřadit se nesnažím, protože to jsou takové střípky do mozaiky, která vypráví o mně.

Píšete si texty sama, kdy vás přepadá múza?

Musím říct, že v noci se píše moc dobře, to určitě dosvědčí všichni umělci, když píšou texty, muziku nebo vytváří cokoliv jiného. Ale spousta písní vznikne normálně přes den. K tomu, abych mohla psát, potřebuju být v klidu a hodně dlouho sama, třeba celý den.

Do jakého hudebního žánru byste zařadila svoji tvorbu?

Soukromě tomu říkám folkový šanson, protože si myslím, že to plně vystihuje styl hudby, kterou dělám. Není to folk, jak ho vnímá většina lidí. Ani to není ten klasický šanson, jako zpívá třeba Hana Hegerová. Musím podotknout, že se tohle dvojsloví začíná docela ujímat.

Najde se umělkyně, se kterou byste si chtěla zazpívat?

Po pravdě řečeno ani ne, já tyhle touhy nemám. Možná proto, že píšu svoje písně a chybí mně takový ten vztah k tomu, že bych si řekla, tak tahle píseň se mi líbí a chtěla bych si ji zazpívat. To u mě není.

Co vás kromě muziky naplňuje?

Muziku dělám hodně naplno, když zrovna nezpívám, tak hraju na kytaru, a když nehraju na kytaru, tak zpívám. Ráda chodím plavat a snažím se trochu pohybovat, je to taková kompenzace. Celý život sedím v autě anebo na pódiu, tak abych nezakrněla a aby mě nebolely záda.

Jaký vlastně máte vztah tomuhle regionu?

V poslední době docela blízký, protože i když bydlím ve zlínském okrese přímo v Pozlovicích u Luhačovic. tady tady mám hodně přátel. Jsem rodačka ze Zlína, takže tento kraj mám moc ráda.

Co nejvíce dokáže ovlivnit vaši náladu?

Klasicky jako u všech – počasí. Potom také lidi, člověk se ráno probudí a má špatnou náladu a potká někoho, kdo se na něj usměje, a rázem je všechn jinak. Anebo naopak, člověk jde do dne s nějakým elánem, ale druhý člověk mu zasadí nějakou ránu a je všechno pryč. Hodně to u mě závisí na těchto věcech.

Na čem se v současné době podílíte?

V současné době připravuju pro mě moc důležitý projekt, který jsem si sama vymyslela, a rozhodla jsem se, že vstoupím do trošku jiných vod, než ve kterých se neustále pohybuju. Vytvořila jsem si kapelu a píšu trošičku jiné písně. Jezdím do Mělníka, protože tam v okolí jsou hudebníci, se kterými pracuji, a tam cvičíme. Včera jsem se zrovna vrátila ze zkoušky a sem z toho nadšená. Mlyslím si, že písně se nerozděují ani tak na rockové či folkové, spíše na dobré a špatné. Dobrá píseň, kvalitní materiál, se dá tvárnit různým způsobem. Může se člověk obejít bez nátroje, nebo zahraje tuhle píseň s jednou kytarou. Takže teď píšu písně pro tento projekt. Z toho mám radost.