Eva Henychová - Ukázat ohlas

Slova nesou melodii – Eva Henychová dala přednost hudební kariéře před filmem

Datum: 2001-03-16 00:00:00
Zdroj článku: Týdeník „U nás“, 16.3.2001
Autor: Pavel Šmerda

V sobotu 10. března vystoupila ve stálém kině ve Velkých Opatovicích zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka Eva Henychová. V téměř devadesátiminutovém vystoupení absolventka pražské konzervatoře Jaroslava Ježka (obor kytara a zpěv) své posluchače opět přesvědčila o své mistrnosti a nenapodobitelnosti.

Vydala jste zatím dvě alba. První se jmenuje „Svítání“ a druhé „Za stěnou z papíru“. Kromě toho, že je dělí od sebe čtyři roky, jaký je mezi nimi rozdíl?

„Rozdíl je v tom, že na prvním jsou písně z mých 16 – 20 let, tedy spíše holčičí výpovědi, a na druhém z pozdějšího období, již více ženské. Není to ovšem jednoznačné, protože na druhém se objevují např. i některé písně, které se nevešly na první desku.“

Již v 16 letech jste vyhrála Portu, asi nejznámější český folkový festival. Co to pro Vás znamenalo?

„Přiznám se, že to se mnou nic neudělalo a do dneška mě to nechává klidnou. Vyhrát takový prestižní festival je samozřejmě příjemné, ale zdaleka to tolik neznamená, jak si spousta lidí myslí. Pěkně to zní, ale žádný vydavatel ani manažer za mnou nepřišel, takže jak jsem přijela, tak jsem i odjela.“

Ještě předtím, než jste se začala věnovat hudbě, jste hrála v několika, především dětských filmech. Co rozhodlo o tom, že jste dala přednost hudební kariéře?

„Asi to, že jsem neměla další filmové příležitosti. Jako muzikant jsem se mohla o sebe trochu postarat. Např. tím, že jsem začala psát texty, skládat hudbu a jezdit po festivalech. Jako herečka jsem mohla hrát divadlo, což jsem také určitou dobu dělala, ale jak se v dnešní době dostat k filmu, to nevím, protože se v „těch“ kruzích nepohybuji. Nikdo si mě nevybere jen tak a spoléhat na štěstí? Prostě jsem se nestala herečkou, protože jsem měla v muzice více příležitostí.“

Je o Vás známo, že si hudbu i texty ke svým písním píšete sama. Jak u Vás tento „proces“ probíhá?

„Je to u mne tak, že text i hudbu píši dohromady. Člověk musí vědět, co chce sdělit. Já totiž tvrdím, že konkrétní slova v konkrétním kontextu, s sebou nesou určitou konkrétní melodii. Defakto, že na jeden text existuje pouze jedna jediná správná melodie. Spousta muzikantů píše zvlášť texty a zvlášť hudbu. Často poznám, že vznikaly nezávisle na sobě, že hudba chce říci něco jiného než slova. Podle mne tam prostě musí být soulad. Je to jako na divadle. Člověk chce pronést určitou větu. Existuje však na ni pouze jedna správná intonace. Slova vždy nesou melodii. Z mého pohledu jsou hudba i text neoddělitelné. Netvrdím ale, že když to někdo dělá jinak, že je to špatně.“

Dá se říci, že svými písněmi vyjadřujete Vaše jednotlivé životní etapy?

„Taky se to tak dá říci, ale až po… Člověk může vzít CD, rozebrat ho a najít na něm zmapované určité etapy mého života. Ale když ty písně vznikají, tak to tímto způsobem určitě nevnímám.“

Ročně absolvujete přes 150 koncertů. Jak se dá taková porce zvládat?

„Dá se zvládat, ale musím být zdravá. Téměř každý den hraji na jiném místě, spím v jiné posteli, mám nepravidelnou stravu, ale to mně problémy nedělá. Důležité je, že poznávám nové lidí, kteří jsou na mě hodní. Když se vyspím a mám čas, jdu si např. dopoledne zaplavat. Je to takový praštěný život, ale mně se líbí a je pro mne příjemný.“

Čím si myslíte, že nejvíce oslovujete svoje posluchače?

„Nevím. Myslím si, že mě mají rádi jako člověka. Vzpomínám si, že jeden hudební kritik napsal, že dobrý písničkář potřebuje mít pět věcí, aby mohl být pro publikum zajímavý. Slušné texty, muziku, umět zpívat, hrát na určitý hudební nástroj a být osobnost. Hodně bych se ztotožnila s touto teorií.“